Na severoamerickém kontinentu působí už od srpna. O vánočních svátcích se krátce objevil doma na jihu Čech a žádost o rozhovor tradičně vstřícný hráč a aktuálně trenér neodmítl.

Jaká je přesně vaše role v klubu v ottawském klubu Cumberland United?
Oficiálně jsem jedním z hlavních trenérů mládeže. Máme opravdu spoustu hráčů, ale celá řada z nich kromě fotbalu hraje zároveň přes zimu i hokej. Letos prvním rokem klub založil fotbalovou akademii. Udělali jsme nábor a přihlásit se mohl prakticky kdokoliv. Z přihlášených dětí jsme sestavili jednotlivé týmy.

Fotbalisty v jakém věku máte na starosti?
Od devíti do patnácti let. Kluky i holky.

Kolik dětí se v klubu připravuje?
Máme v klubu celkem tři tisíce hráčů. V každém ročníku funguje áčko a béčko, které jsou brány jako soutěžní týmy a poměřují se s ostatními kluby z Ottawy, ale třeba i z Montrealu nebo Toronta. Ostatní to mají jako zájmovou činnost a chodí trénovat dvakrát v týdnu. K tomu mají většinou o víkendu zápas. Podle toho, jak se dohodnou. Přirovnal bych to tady i u nás k Sokolu. Ti hrají vyloženě pro radost.

Vy pracujete v akademii?
Ano. Přímo zodpovídám za týmy kluků od dvanácti do patnácti let. Je to vždy po ročnících. S nimi absolvuji všechny tréninky i zápasy. K tomu jsem k dispozici i jakémukoliv jinému týmu. Denně jsem na hřišti čtyři hodiny.

V čem se liší práce s mládeží v Ottawě od té třeba v českobudějovickém Dynamu?
V Ottawě není zdaleka tolik kvalifikovaných trenérů, jako bylo v Dynamu. To tam hodně chybí a chtěli bychom to změnit. Za den většinou absolvuji tři tréninky. V tom je největší rozdíl, protože u nás má trenér jeden trénink denně. Málokdy je to jinak. V Kanadě mám prakticky s každou kategorií alespoň jeden trénink v týdnu.

Jste na podobnou práci dobře jazykově vybaven?
Úplně bez problémů to ještě není. Snažím se pořád zdokonalovat. Nepouštím se do žádných složitostí a mluvím spíše jednoduše. Lidé z mého okolí mi říkají, že se rychle lepším, tak to snad není tak hrozné. S fotbalovou terminologií na hřišti je to už úplně v pohodě. Spíše tápu při nějakých odbornějších věcech mimo fotbal.

Dynamo má pro svou mládež perfektní tréninkový areál na Složišti. Máte v Ottawě něco podobného?
Takové tréninkové středisko náš klub nevlastní. V Ottawě je obrovské tréninkové centrum, které patří městu. Jednotlivé kluby si ho pronajímají.

V Česku je fotbal sportem číslo jedna. V Kanadě ale asi spíše dominuje hokej. Jaká je popularita fotbalu za oceánem?
V Kanadě bude asi hokej vždycky sport číslo jedna. Co se týká mládeže, tak tam má možná teď fotbal větší základnu. Ale co se týká popularity, tak se to s hokejem srovnávat nedá.

S aktivním fotbalem jste v létě skončil. Chystáte se ještě někde naskočit?
Celý podzim jsem chodil hrát jenom takovou obdobu naší sálovky. Hraje se to na umělé trávě na třetinu hřiště. Zápasy se hrají jednou v týdnu ve středu, takže to máme jako Ligu mistrů. V soutěži je sedm týmů z Ottawy. Hrajeme mezi sebou a na závěr se uskuteční play off.

Klasický „velký" fotbal už hrát nebudete?
Cumberland hraje druhou nebo třetí nejvyšší soutěž v provincii Ontario. Bavili jsme se o tom, že bychom tam šli od jara hrát spolu s dalšími třemi mládežnickými trenéry a zkusili bychom postoupit do vyšší soutěže, což by zase zvedlo prestiž klubu.

Co váš mimofotbalový život v Kanadě?
Bydlím zatím u Pavla Čančury, který stál za mým odchodem do Ottawy a v celém klubu má mládež na starosti. Je to tak pro mě jednodušší. Pokud bych se rozhodl zůstat za oceánem na delší dobu, tak bych určitě chtěl, aby za mnou přiletěla přítelkyně a zařídili bychom si vlastní bydlení.

Třeba s jídlem je to v Kanadě podobné jako u nás?
Jídlo je tam určitě dražší než u nás, ale zase ne až tak markantně. Typicky česká jídla se v Kanadě sehnat prakticky nedají. V Ottawě kdysi bývala česká hospoda, ale už nefunguje. Abych narazil na omáčky nebo knedlíky, to se mi nestane. Hodně tam běží kuřecí maso, steaky,  hamburgery nebo třeba italská kuchyně. Člověk si tam vybere.

Co podnikáte ve volném čase?
Abych řekl pravdu, tak jsem od pondělka do neděla tak vytížený, že volného času už moc není. Občas zajdeme někam do restaurace. Hokej se ještě nezačal hrát, i když NHL se už brzy rozběhne a moc se na to těším. Zatím jsme ale koukali spíše jen na americký fotbal. Také jsem byl na kulturním představení   v hokejové aréně. Bylo tam dvacet tisíc lidí a pro mě to byl úžasný zážitek.

Po finanční stránce jste si polepšil oproti poslednímu angažmá v FC Táborsko?
Je to samozřejmě lepší, ale na druhou stranu jsem opravdu hodně daleko od domova. Když už jsem v takové dálce, tak chci, aby to mělo nějaký smysl.

Nezalitoval jste někdy v průběhu podzimu, že jste odešel?
Začátek byl těžký. Sice jsem věděl, do čeho jdu, ale změna to byla. Celý život jsem zatím jenom hrál fotbal a tohle byla najednou skutečně velká změna. Ale že bych litoval, to zase ne. Rozhodl jsem se pro tuto cestu. Snažím se dělat svou práci co nejlépe a nejlepší odměnou je, že jsou s moji prací spokojené děti, rodiče i ostatní trenéři. Pak má člověk pocit, že to celé má nějaký smysl.

Do kdy máte v Kanadě podepsanou smlouvu?
Do srpna letošního roku. To mi vyprší pracovní povolení. V průběhu jara budeme řešit, jestli se vůbec dá obnovit, nebo jaké jsou jiné možnosti.

Chtěl byste v zámoří zůstat i delší období?
Pokud bude oboustranná spokojenost, tak ano.