Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ve zmíněném utkání na Vysočině jste prohráli 4:2. Jak jste si první zápas za áčko užíval?
Já byl v áčku už na lavičce a už to pro mě byl obrovský zážitek. Do zápasu jsem však naskočil poprvé. Samozřejmě, že jsem si té šance moc považoval.

Cítil jste před zápasem trému?
Byl jsem hodně nervózní. Čekal jsem, že to bude o hodně těžší než v dorostu, a to se také potvrdilo. Všechno bylo v daleko větší rychlosti, na všechno bylo mnohem méně času. Ale tak to prostě je a já se s tím budu muset nějak poprat.

Přesto jste se už v prvním poločase dostal do dvou velice slibných šancí.
Při té první příležitosti mi Kuba Pešek dal míč na malé vápno, šlo mi to ale na levačku a gólman to vychytal. Pak jsem měl ještě jednu šanci, to mi ale střelu domácí stoper zblokoval a byl z toho jen roh. Ty dvě šance jsem ale měl a je škoda, že se mi nepovedlo aspoň jednu z nich využít.

Na druhou stranu, kdybyste hned ve svém prvním zápase za áčko dal i svůj první gól, mohlo by vás to stát mastnou částku do klubové kasy…
To určitě, nic to ale nemění na tom, že bych raději aspoň ten jeden gól dal.

Třeba si ho schováváte až na mistrák, to by měl větší cenu.
To je sice jistě pravda, je však otázka, zda se v áčku udržím. Já počítám s tím, že spíš se po zimní přípravě zase vrátím zpátky do devatenáctky.

Už to, že jste dostal pozvánku do zimní přípravy áčka, vás ale určitě potěšilo?
Samozřejmě, byl jsem za to moc rád. Je to super být tady a učit se od těch starších a zkušenějších.

Tím spíš, že vám ještě nebylo ani osmnáct let, ne?
Přesně tak, ještě mám rok a půl v dorostu.

Pokud se nemýlím, stejně na tom jsou i Jakub Pařízek a Mikuláš Jáša, byla výhoda, že jste z dorostu nešel do áčka sám, ale že jste tu tři?
Určitě jsem rád, že kluci tady taky jsou. Pořád jsme spolu, je to pro nás ve třech všechno lehčí. Hrajeme spolu už asi tři roky, takže se dobře známe. Ale v týmu je hodně mladých, třeba Petr Řehoř i další kluci.

Takže zapadnout do mužstva tak složité nebylo?
Vůbec ne, v tom rozhodně žádný problém nebyl. Pochopitelně nosit míče a další věci na trénink máme my na starosti, ale tak je tomu vždy a všude.

Když už je řeč o dorostu, vám se jako celému týmu v lize dorostu ke konci podzimu docela dařilo, a to vám třem asi i pomohlo do áčka. je to tak?
To v každém případě. My měli v lize dorostu šňůru čtyř vítězných zápasů a mně se povedlo dát i nějaké góly. Až poslední utkání v Plzni se nám nepovedlo, ty vítězné zápasy předtím nám ale určitě hodně pomohly.

Přes tu úspěšnou šňůru vás ale v lize dorostu, pokud se tam na jaře vrátíte, nic lehkého nečeká…
To my dobře víme. Nás od sestupových příček dělí jen asi šest bodů. Boj o záchranu bude hodně těžký.

Do jarních odvet však ještě je spousta času, teď jste v áčku a uprostřed zimní přípravy. Jaká ta příprava vůbec je? Dostáváte hodně do těla?
Zpočátku to bylo hodně těžké, dva tréninky skoro každý den. Když dojedu domů nebo na intr, okamžitě zalehnu…

Domů, což znamená do Milevska? Tam jste s fotbalem začínal, ne?
Z Milevska jsem do Dynama přišel, předtím jsem ale byl i v žácích Táborska. Do šestnáctky už jsem ale přišel do Dynama. Toho, že jsem si vybral právě Dynamo, rozhodně nelituji.

Pokud se nemýlím, góly za Milevsko střílí taky nějaký Šplíchal…
To je brácha.

Takže jste z fotbalové rodiny?
To ani ne, táta vůbec nesportuje, fotbal hrál akorát strejda. K fotbalu mě ale přivedla mamka, ta hrávala házenou.

Jaké jsou ve fotbale vaše nejbližší cíle?
Pokusit se chytit v áčku. Alespoň s klukama trénovat a sem tam třeba jít i na lavičku.

Jenže velký zájem o vaše služby už na podzim prý měla pražská Sparta?
To je pravda, už teď v zimě jsem tam měl jít do devatenáctky. Zda se mi Sparta ještě ozve, to nevím, já bych ale stejně byl raději tady v Dynamu. Jsem přesvědčen, že trénovat s áčkem tady je pro mě lepší než se Spartou v devatenáctce.

V SOBOTU NA SLOŽIŠTI S PŘÍBRAMÍ

V dalším přípravném zápase hraje Dynamo doma v sobotu s Příbramí: začátek utkání v 11 hod. na Složišti