Zpráva o spojení táborského a sezimoústeckého fotbalu probudila před devíti lety mohutné emoce. Myslíte si, že to byl vzhledem k tehdejší situaci nutný krok?
 Tomu, k čemu v roce 2012 došlo, věřil málokdo z příznivců obou táborů. Dva velcí rivalové se spojili v jeden silný celek. Podle dostupných informací to bylo vzhledem k velkým finančním potížím FK Tábor nezbytné. Největší zásluhu na tom měl tehdejší většinový vlastník Spartaku MAS Sezimovo Ústí Jiří Smrž. Ten koupil stoprocentní podíl v FK Tábor a zachránil tím fungování fotbalu v tomto regionu. Hlavně toho mládežnického. To spojení samozřejmě vyvolalo v řadách tehdejších vodníků i ševců velké ohlasy, pozitivní i negativní. Já osobně jsem to vnímal jako přínosný krok, protože tehdejší situace v FK Tábor byla po všech stránkách neudržitelná.

Vidíte ho stejně i nyní, takříkajíc ve zpětném zrcátku?
 Současný stav potvrzuje, že ten krok byl správný a splnil účel. Velké pozitivum vidím v tom, že se vedení klubu přestěhovalo do Tábora. Dalším kladem je vybudování krásného stadionu v Kvapilově ulici.

Myslíte si, že kladný je i vztah bývalých vodníků k současnému klubu?
 Ano, je naprosto pozitivní, a hlavně přátelský. Také vedení klubu si bývalých vodnických borců váží a jako uznání jejich zásluh na rozvoji fotbalu v Táboře jim zajistilo trvalá místa na stadionu včetně volného vstupu. Při životních jubileích předává oslavencům před zápasy druhé ligy malé pozornosti a hlavně seznamuje přítomné diváky s jejich fotbalovou minulostí.

Nechybí vám přece jen ta letitá rivalita, která mezi táborským a sezimoústeckým fotbalem před spojením panovala?
 V minulosti jsem ji samozřejmě mnohokrát zažil, ale jak se říká, čas všechno odvál. Občas ještě na to období zavzpomínáme s ševci Karlem Doutnáčem nebo Františkem Andělem, ale po tolika letech toho špičkování moc není. Většinou opravdu převládají spíš vzpomínky. A musím říct, že opravdu krásné.

Co byste popřál táborskému fotbalu do jeho dalších sta let?
 Dění v klubu neustále sleduji a mám radost z každého úspěchu, a to nejenom v případě dospělých, ale hlavně v kategoriích mládeže. Do dalších let bych Táborsku popřál zachování druholigové soutěže mužů a velkou přízeň fandů i vedení města. Nelze zapomenout na výchovu mladých fotbalových adeptů. Přál bych si, aby se co nejvíce odchovanců objevovalo v A-mužstvu, což je pro táborské fanoušky vždy příjemné.