Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Já tehdy přišel na jih Čech z Moravy na vojnu na letiště do Plané u Českých Budějovic, a když nebylo létání, piloti hrávali fotbálek u hangáru a já s nimi,“ s úsměvem vzpomíná rodák z jihomoravského Starého Města. Kopání s piloty u hangáru mu zřejmě docela šlo, protože brzy hrál v Plané i za tamní Duklu.

A protože i jako řádně registrovanému hráči se mu docela dařilo, ozvaly se i budějovické kluby. „Zlákali mě do Slavoje, jenže pak mě vyhledal pan Nový, který dělal sekretáře v Dynamu, s tím, že se už kluby dohodly, abych tudíž jen podepsal přestupní lístky. Prodali mě a já nic nevěděl,“ usmívá se Ševeček.

Nicméně toho, že to tenkrát Dynamu podepsal, prý rozhodně nelitoval. „Já přišel do Dynama v osmapadesátém roce, kdy se zrovna otevíralo hřiště na Šroubárně,“ vzpomíná. „Hlavně jsem ale přišel v době, kdy se tam dalo do kupy výborné mužstvo,“ vyzdvihuje a hned pár jmen tehdejších hvězd týmu vysype: „Viktor Lavička, Mila Šerý, Franta Thaler, Zdeněk Čadek, Franta Bauer a spousta dalších výborných fotbalistů.“

Dynamo tehdy po různých reorganizacích, k nimž v té době docházelo, hrálo divizi, tu v sezoně 1958-59 suverénně vyhrálo a postoupilo do druhé ligy. „Tu jsme nehráli na Šroubárně, kde zázemí ligovým parametrům neodpovídalo, ale na Rudé hvězdě,“ připomíná Ševeček a na svou premiérovou sezonu v ligové soutěži dodnes rád vzpomíná: „Na Rudé hvězdě byl vynikající trávník a na druhou ligu tam chodilo hodně lidí. Nám se navíc doma na podzim hodně dařilo,“ pochvaluje si.

On sám patřil v týmu mezi nejmladší hráče. Byl rychlý a na křídle válel. „V útoku jsem hrál i s Rudou Nowakem, byl o dvacet let starší a já mu po příchodu do Dynama slušně vykal,“ říká. „On po střetu s protihráčem, aby obměkčil rozhodčího, dokázal ve svých čtyřiceti letech klidně udělat čtyři kotrmelce,“ vrtí Ševeček hlavou, jedním dechem ale přiznává, že on sám podobnou taktiku taky párkrát použil. „Hráli jsme v Sušici a já se tam po jednom zákroku svalil jako podťatý, když ke mě přišel šéf týmu Viktor Lavička a říká mi, už můžeš vstát, už je penalta,“ culí se.

V Dynamu byl jen pět let, poté ještě do roku 1968 kopal za Iglu. Jako důstojník u letectva skončil a šel sloužit na Hrad, takže se přestěhoval do Prahy, kde dodnes bydlí.

„Fotbal jsem hrál dál, ale už jen v rámci soutěží ministerstva obrany. A na Budějovice pořád rád vzpomínám a Dynamu stále fandím,“ ujišťuje. „Jako koníčka jsem dělal gobelíny a jeden s černobílou vlajkou mám i na chalupě. Dynamu držím palce, ať se zase vrátí do ligy,“ uzavírá.

V neděli 14. ledna Josef Ševeček oslaví osmdesátku a k jistě četným gratulantům se připojují i sporťáci Deníku jižní Čechy.