Mezi aktéry na ploše byl i David Horejš, bývalý dlouholetý stoper Dynama a v současné době asistent trenéra Františka Cipra u ligového A-mužstva.

Měl jste radost, že si na vás populární Švanci vzpomněl a vy jste byl též mezi pozvanými?

Já už to věděl někdy od února, kdy mi Švanci volal, abych s tím počítal a určitě přijel. Samozřejmě, že mě potěšilo, že jsem se té akce mohl zúčastnit, byl to obrovský zážitek. A určitě nejen pro mě, ale i pro ostatní kluky, kteří tam byli. Třicet tisíc diváků, v dnešní době, kdy moc lidí na fotbal nechodí, to je něco neskutečného!

Vy jste přitom se Švancarou hrál jen jednu sezonu, kdy jste někdy před deseti lety tam hostoval. Přesto vás Švanci pozval.

Od té doby jsme ale v kontaktu nepřetržitě a já mu dokonce byl i na svatbě. On jezdí i sem do Budějc a pořád si voláme a scházíme se. V kontaktu prostě jsme neustále.

Nelákal jste ho někdy do Budějovic taky na přestup?

Je pravda, že se jsme se kolikrát o tom bavili, jenže Švanci vždycky byl někde pod smlouvou, ať už na Žižkově, v Brně či v Příbrami. Všichni víme, že on je hlavně obrovský patriot a vždycky se chtěl do Brna vrátit. Jenže tam bohužel byla taková situace, že tam asi působit nemohl. Proto šel i do Příbrami a zřejmě i proto možná skončil s kariérou.

Když jste teď v Brně viděli ty davy diváků, co jste na to říkali?

Že přijde hodně lidí, s tím jsme počítali. Přesto si myslím, že tím, co brněnští fanoušci předvedli, byli všichni zaskočení. My měli v jednu hodinu sraz a v tu dobu už byly Lužánky plné a lidi dál chodili. Až jsme při pohledu z prvního patra Boby centra, kde jsme měli kabinu, začali být trošku nervozní… A když jsme šli tunelem na stadion, byl to nepopsatelný zážitek.

A co fotbal jako takový?

Švanci měl postavené dva týmy z kluků, s nimiž hrával, ale i z dalších známých osobností. Byli tam třeba hokejisté z NHL Jakub Voráček, Ondřej Pavelec, Martin Havlát či Jiří Tlustý, krasobruslař Michal Březina, herec Jakub Kohák a kopačky obul i brněnský primátor Petr Vokřál. Švanci hrál jeden poločas za modré a druhý za červené. Zahrál si i se svým synkem, z toho měl velkou radost.

Vás jsme na společné fotce odhalili mezi červenými.

Je to tak, hrál jsem za červené a vyhráli jsme asi 17:9. Což ale nebylo důležité, cílem bylo se s Peťou hezky rozloučit a hlavně zprovoznit Lužánky.

A povedlo se to?

Trávník byl velice kvalitní, byl to plac jako hrom! Ale i kolem to vypadalo hezky, bylo vidět, že lidi tím tam žili a udělali tam spoustu práce. Když mi Švanci volal a já na facebooku viděl z Lužánek fotky, tak jsem si říkal, že se zbláznil, že to nikdy nemůže dát do použitelného stavu. Ale oni to dokázali a stadion byl připraven krásně a tráva byla skvělá.

Lužánky asi k Brnu patří.

Já na Lužánkách hrál za Dynamo ještě za Dejmala, ale za mého působení v Brně jsme hráli už na Srbské. Tam lidi nechtěli chodit a vím, že pořád tesknili po Lužánkách.

Podobnou velkou rozlučku měl nedávno i Horváth v Plzni, není vám líto, že třeba vy sám, anebo teď Roman Lengyel, jste se takových beneficí nedočkali?

Bavili jsme se o tom, ale mohu k tomu říct snad jen to, že co Brnu závidím, jsou právě tito fanoušci. V Budějovicích si takovou atmosféru nedovedu vůbec představit.