„Já v Olomouci měl pár zápasů za béčko ve druhé lize, taky ve Zlíně jsem pár zápasů odehrál a i pak, když jsem přijel ze Slovenska domů do Olomouce, jsem pár zápasů HfK viděl, takže vím, že druhá liga je hodně těžká. I to, o čem jste mluvil, není jednoduché. Trnava žije fotbalem, chodila tam spousta fanoušků a teď člověk jede na hřiště, kde slyšíte každý hlas a kde vám to každý bude chtít znechutit a každý se na vás bude chtít vytáhnout. Vltavín ještě nedávno hrál někde v divizi a teď hrají s Budějovicemi, které ještě na jaře hrály ligu. Nicméně jedeme vyhrát. Nic jiného za cíl nemůžeme mít. Ty priority jsou jasně dané. Musíme to nakopnout a rychle se přiblížit čelu tabulky," řekl.

Kdy se vám Dynamo s nabídkou na angažmá ozvalo?

Když trenér Hoftych odešel z Trnavy do Budějovic, byli jsme spolu pořád v kontaktu. Teď v neděli mi volal, jestli chci zůstat v Trnavě, anebo to zkusit v Budějovicích. Že by to domluvil s vedením Trnavy, kde má dobrý vztah. Majitel Trnavy mi řekl, že nikam jinam než do Budějovic mě nepustí. Zůstat že mohu buď v Trnavě, anebo jít do Budějovic.

Bylo to těžké rozhodování?

Měl jsem na to hodinu dvě a lehké to nebylo, neboť děti mi tam chodí do školky, i nějaké podnikání tam mám. Ale nakonec rozhodla sportovní stránka a to, že já preferoval možnost jít do Budějovic za trenérem Hoftychem.

Hrálo roli i to, že jste v Budějovicích už působil?

Samozřejmě. Já věděl, jak to tady chodí. Že jdu do ligového klubu, který bohužel teď spadl. Což se může stát, ale ambice jsou jasně postoupit. Ta myšlenka mě sem dotáhla.

Byl jste tu před osmi roky. Pamatujete si, že v té době tu byla útočná dvojice Kulič – Lafata?

To si vybavuji dobře, stejně jako to, že nikdo z mužstva už tady není. Snad někde ve vedení či sekretariátu klubu. A taky kustod, myslím si, že dělal tady v restauraci. Hráče tu však neznám. Ale byl jsem tady a taky jsem tu sestoupil. Tak jsem si řekl, že něco Budějovicím dlužím, a když postoupíme, něco jim vrátím.

Přicházíte však v době, kdy se Dynamu vůbec nedaří…

Tak to ve fotbale je, že jednou jste nahoře, jednou dole. My si řekli pár slov, že atmosféra tady se musí vyčistit. Já tady nebyl a nevím, co se tu dělo, ale je teprve sehraných šest kol a ztráta je sedm bodů, což zase není tak moc. Když se to teď nakopne, je spousta času to napravit. My přišli, abychom tomu pomohli, a to je náš cíl.

Musiol už před zápasem Táborska ve Vlašimi věřil ve tři body

Dvaadvacetiletý útočník Zbyněk Musiol před zápasem ve Vlašimi věřil, že síly, které hráči minulý týden v poháru s Příbramí vydali, chybět ve Vlašimi nebudou. „Doufám, že ne a věřím, že tam uspějeme. Rozhodně tam budeme chtít vyhrát," ujišťoval útočník, jenž měl v dohrávce Poháru České pošty mezi fotbalisty Táborska a prvoligové Příbrami (0:1) velkou příležitost vyrovnat na 1:1, z pokutového kopu ale jen otřásl břevnem.

Hodně to mrzí? Minimálně penaltový rozstřel jste měli na dosah.

Jistě, že to mrzí. Bylo to hned po půli, a kdybych dal gól, mohlo to vypadat úplně jinak.

Volil jste úmyslně tvrdou ránu doprostřed brány, anebo vám míč nějak sjel z kopačky?

Chtěl jsem to kopnout doprostřed a nahoru, tak jsem byl už dopředu rozhodnut. Bohužel jsem to dal nahoru až příliš, chtělo to pár cenťáků níž.

Přestože jste nakonec v poháru nepostoupili, divákům se vaše hra líbila.

Taky si myslím, že hlavně za druhý poločas můžeme být s naším výkonem spokojeni. Nemůžeme ale být spokojeni s naší koncovkou.

Hra kvalitní, přitom hlavní opory nechal trenér jen na lavičce.

My mladí jsme dostali šanci, a tak jsme se chtěli ukázat. Navíc se hrálo proti Příbrami a proti první lize jsme měli i patřičnou motivaci.

Řekl bych, že jste si získali na svou stranu i fanoušky.

Bylo to super, druhou půli se lidi chytli.

Kdybyste přes Příbram přešli, čekalo by vás derby s Dynamem.

Trošku nás mrzí, že se nestřetneme, mohli jsme jim vrátit porážku z prvního kola. A taky jsme mohli mít zápas navíc.

Že jste ale v sobotu se Sokolovem konečně doma vyhráli, vás jistě těší.

Určitě, liga je důležitější než pohár.