Ve Fotbalové akademii Meteoru Tábor (FAMT) má své pevné a nesmírně důležité místo také atletická průprava mladých fotbalistů. pod patronátem ji má zkušená trenérka Marcela Pikálková, a jak sama říká v následujícím rozhovoru, oběma stranám se díky společné práci otevírá zcela nový a zajímavý rozměr.

Kudy vedla vaše cesta do fotbalové akademie?
„S fotbalovou akademií v Táboře jsem se seznámila díky mojí činnosti koordinátorky rovnováhy osobního a pracovního života v Jihočeském kraji. Potřebovala jsem se domluvit na přístupu fotbalového oddílu k dětem z rozvedených rodin. Když jsem poznala, o co se tento oddíl při práci s dětmi snaží, shodli jsme se s šéftrenérem Martinem Šticou a dalšími představiteli akademie, že máme podobné postoje i zkušenosti."

A tak jste se domluvili na spolupráci…
„Já se dlouhodobě pohybuji v různých rolích kolem sportovních oddílů pracujících s mládeží. Sama jsem si prošla i výkonnostním sportem, nejvíce jsem se věnovala lehké atletice, kterou jsem i posléze trénovala. A fotbalová akademie právě v době, kdy jsme se poznali, uvažovala o zavedení atletické průpravy u svých mladých fotbalistů. Víte, já se díky své praxi personalistky, školitelky a auditorky spoléhám na svůj osobní pocit z lidí, se kterými bych měla spolupracovat i z jejich vize, které věnují jí svou energii a čas. A právě to mi na FAMT přišlo zajímavé a lákavé."

Co je náplní vaší práce a jak ji vaši svěřenci přijímají?
„Od letošního května mám ve FAMT na starosti pravidelnou atletickou průpravu mladých fotbalistů. Každý týden pracuji se skupinkou kluků, snažím se je zvykat na skutečný atletický trénink. Když jsem viděla jedenáctileté a dvanáctileté kluky při jejich fotbalovém tréninku, na první pohled bylo jasné, že budeme muset začít „převýchovou". Srovnat základní návyky při chůzi, běhu a skoku, zacházení s rovnováhou a se svalovou koordinací. Znatelné bylo běhání po patách, otáčení špiček do středu, zapojování jedné ruky či nohy více než druhé. To, co se jejich tělo učilo přes deset let, tak se v krátkém čase nepřenaučí, takže máme před sebou dlouhodobou soustavnou práci. Dali jsme si proto závazek, že atletickou průpravu zavedeme i u mladších tréninkových skupin, abychom se nesprávným běžeckým návykům začali věnovat co nejdříve, než povyrostou a zlozvyky si utuží."

Jak to vaši noví svěřenci přijali?
„Pro kluky to bylo samozřejmě nové, byli zvyklí, že chodí na fotbalový trénink. Fotbaloví trenéři si po prvních atletických trénincích sami vyzkoušeli, k čemu by to mohlo být dobré a začali kluky motivovat a podporovat myšlenku všestranné přípravy. Obdobně reagovali i rodiče, kteří se o dění ve FAMT zajímají. A tak se z prvotního údivu kluků a strachu „to dnes nebudu hrát na tréninku fotbal…?" pomaličku klube to, co si přeju, zájem kluků… Kdo dnes bude mít atletický trénink, co budeme dělat a podobně. V létě jsme prvně prováděli měřené atletické testy, kluci začínají mít představu i o své rychlosti, vytrvalosti, odrazových schopnostech. Teď mi radostně hlásí, že ve škole běželi dvanáctiminutovku a kolik uběhli, nebo sprint na padesát metrů."

Je pro vás práce s mladými fotbalisty něčím specifická?
„Je a není… Na jedné straně se k nim chovám jako k mladým atletům, když budeme atletickou průpravu dělat dobře, tak jejich výkony budou srovnatelné s mladými atlety jejich věku. Na druhé straně mám stále na paměti, že moje práce je podporou pro práci fotbalových trenérů. A že to, zda to má smysl, se pozná až podle toho, zda se budou kluci zlepšovat ve fotbale. Taky je docela fajn, že fotbal je na rozdíl od atletiky kolektivním sportem. Každé to odvětví má totiž něco do sebe. Podobnou zkušenost mám s přípravou dětí, kteří se věnují akrobatickému rokenrolu."

Co je pro vás tou největší odměnou?
„Taková ta „jiskra" v očích kluků. A nejen jich, ale i rodičů, trenérů a dalších lidí. Jiskra, která říká: to co děláš, má smysl, je to dobré. A funguje to. Já samozřejmě na oplátku „žiju" jejich sportem, tedy fotbalem. Sleduju jejich výkony na turnajích, raduji se, když vyhrají, zajímám se o celkové dění ve FAMT, komunikuji s rodiči i trenéry. Každý den vznikají nové nápady, a když se povede něco z toho zrealizovat, těší mě to. Za obrovský úspěch považuji to, že FAMT se zařadila k těm sportovním oddílům, kde se ke sportovní přípravě mládeže přistupuje s rozmyslem. A že zájem dítěte je opravdu na prvním místě a razí se princip všestrannosti."

Můžete zhodnotit vzájemnou spolupráci a vaše dosavadní účinkování v FAMT?
„Cítím se v akademii opravdu dobře, je to fajn být v kolektivu těch, co vidí svět podobně jako vy. Každý dospělý tady ví, proč tu je. Pak se snadněji spojují síly a prosazují věci i v této obtížné době, kdy zrovna není práce s mládeží ve společnosti podporována tak, jak by měla a mohla být. FAMT se každým dnem vyvíjí a mění. Přibyli noví kluci do tréninkových skupin, a ti už vnímají jako normální, že mají atletickou trenérku. Na podzim jsem začala trénovat i s novou minipřípravkou, to znamená s kluky, kteří teď začínají se školní docházkou. Právě u nich bych chtěla ukázat, že atletická průprava hned na začátku sportovního života bude přínosem pro jejich zdraví i fotbalový růst. A nejen to. Podle mého názoru kluci z FAMT mají šanci prosadit se, být úspěšní a přitom vyrůst v čestné, pracovité, samostatné, a myslím si, že i šťastné lidi."