Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Uplynulou neděli totiž v Mladé Boleslavi poprvé v životě nastupoval ke svému premiérovému zápasu v I. lize. Navíc ve svých teprve sedmnácti letech!

Počítal jste s tím, že byste si ten velký klukovský sen mohl splnit už v tak mladém věku?

To jistě, ale moc si toho považuji. Už jako malý kluk jsem snil o tom, že bych si někdy mohl ligu zahrát. A když se mi to v Boleslavi splnilo, byl jsem hrozně šťastný. Přestože mi bylo jasné, že to bylo dané především tou situací, do jaké se áčko dostalo. Že mělo tolik zraněných a vykartovaných hráčů. Proto mě trenér k zápasu nominoval.

Byl jste hodně natěšený?

Když jsem se dozvěděl, že mám hrát od začátku, byl jsem taky trošku nervozní. Radost z toho, že naskočím do ligy, však převažovala.

Asi byste byl šťastný, i kdybyste si zahrál jen pár minut, ne?

Samozřejmě, že ano. S tím, že půjdu do hry jen na chvíli a ke konci zápasu, jsem i já počítal. Když mi pan Cipro řekl, že půjdu do základu, hodně mě to překvapilo.

A kdy vám to pan Cipro sdělil?

Až v den zápasu na obědě.

Jak jste se cítil, když jste šel na hřiště? Neměl jste trému? Nebál jste se, abyste to klukům nějak nepokazil?

Ze začátku jsem trému cítil, i na stadionu při rozcvičce, ale jak rozhodčí pískl, tak to ze mě spadlo.

Jaký to vůbec je pocit, když sedmnáctiletý kluk jde prvně do kabiny prvoligového týmu?

Já už s klukama měsíc trénoval, takže to už jsem měl za sebou. Navíc kluci v áčku jsou v pohodě a už mě berou.

Ale přece jen, třeba Ruda Otepka je o dvacet let starší než vy. Když jste přišel do kabiny, nevykal jste mu a nezdravil ho „Dobrý den, pane Otepka?”

To ne. V mužstvu byli i další mladí kluci a ti mu tykali, tak já začal taky. Teď už je to normálně, že přijdu a všem říkám čau.

Jistě jste na svůj první ligový zápas hodně myslel a určitě jste si přál, abyste vyhráli a vy třeba dal i ten vítězný gól. Je to tak?

Jasně, že jsem si přál zvítězit, ale taky jsme věděli, že Boleslav je silný soupeř a že doma bude chtít vyhrát. Škoda, že jsme aspoň bod neuhráli, protože ve druhé půli jsme na něj měli.

Vy jste hrál na postu Zdeňka Ondráška, je těžké nahradit tak vyhlášeného střelce?

Jistě, že to je hodně těžký úkol. Tím spíš, když tam na hrotu hrajete sám. A navíc ještě na vás hrají tak důrazní a velcí stopeři.

Třeba přes dlouhána Rolka se prosadit ve vzduchu jste při své výšce asi moc šancí neměl…

To opravdu ne, jenže my jsme právě ve vzduchu většinou hráli, takže to pro mě byla hodně těžká úloha. Ale snažil jsem se s tím nějak poprat.

Nebylo by pro vás lepší, kdybyste hráli na dva útočníky?

Já jsem z dorostu zvyklý, že hrajeme na jednoho. Tam ale mám větší podporu z krajů a víc útočíme. Navíc já nejsem vyložený hlavičkář a mám rád, když se hraje po zemi.

Zmínil jste dorost: dá se říct, že vám do áčka právě vaše výkony v lize dorostu pomohly?

Přesně tak. V dorostu za sebou máme úspěšný podzim. Měli jsme výborný začátek sezony a prvních devět kol jsme neprohráli. To z nás nikdo nečekal. Měli jsme ale výbornou partu, taky příprava byla hodně dobrá, a přestože ke konci jsme venku párkrát prohráli, dvěma výhrami na závěr soutěže jsme to spravili.

Vy osobně vůbec máte za sebou úspěšný rok, ne? A nejen díky debutu v lize, byl jste i na mistrovství Evropy sedmnáctek!

To je pravda, toho jsem si hodně cenil. Až tak úplně ideální ten letošní rok ale nebyl, protože kvůli zranění jsem přišel o mexické mistrovství světa. To mě hodně mrzelo.

A co evropský šampionát? Byl to pro vás velký zážitek?

Samozřejmě. Už z nominace do mužstva jsem měl velkou radost, navíc jsem hrál ve všech třech zápasech, které jsme ve skupině sehráli. Za to jsem byl hodně šťastný. Ani jednou jsme neprohráli a postoupili na mistrovství světa. Byla to obrovská událost a rád na ty krásné chvíle myslím.

Bylo dobře, že jste v Srbsku nebyl z Dynama sám?

To, že tam byl i Jindra Kadula, bylo skvělé, protože byl v reprezentaci dřív než já, takže mi hodně pomohl s tím, že jsem do party zapadl.

Zmínil jste, že jste nemohl jet na MS do Mexika. Hodně vás to mrzelo? A proč jste o světový šampionát vůbec přišel?

Mrzelo mě to hodně, já se do Mexika moc těšil. Ale zranění, které se mi táhlo z jara, kdy jsem měl natržený stehenní sval, jsem nestihl pořádně doléčit. Měl jsem na noze velký otok, a byť jsem ještě na sraz před Mexikem odjel, tam jsem zjistil, že to nejde.

Reprezentační kariéra tím ale pro vás snad neskončila?

Snad ne. Zrovna teď nedávno jsem byl na soustředění osmnáctky, kde vtom širším kádru tudíž jsem. Hlavním mým přáním ale je prosadit se tady v ligovém áčku. I když je jasné, že lehké to nebude. Ten skok z ligy dorostu do první ligy totiž je obrovský.

Tu první ligu ale musíte pro Budějovice nejdřív uhájit!

Přesně tak. Kluci teď v neděli musí s Duklou vyhrát. Ondrajs už bude, tak já asi hrát nebudu, palce ale budu držet. A klidně i z lavičky.