Přicházel jste do Sezimova Ústí s určitými plány, ale zřejmě ani vy jste nepočítal s tím, že byste mohli být po podzimu tak vysoko?
To rozhodně ne. Když jsem nabídku ze Sezimáku přijal, nijak jsem se netajil tím, že jsem se zpátky na jih Čech už moc těšil. Už jsem toho za fotbalem nacestoval dost a dost. Na druhou stranu jsem ale měl určité obavy, jak to bude v Sezimáku fungovat. Já si totiž zpočátku myslel, že přijdou z Prachatic hráči k nám automaticky, jenže my sice dostali z Prachatic soutěž, ale hráče ne. O jejich příchodu jsme teprve museli jednat. Dotáhnout ty přestupy do zdárného konce snadné nebylo.
Povedlo se přivést všechny hráče, které jste si vytipoval?
Myslel jsem, že jich přijde víc, že si budu moci z nich vybírat ty nejlepší. měl jsem zájem třeba o Koršali a další dva tři hráče, i tak jsem ale nakonec mohl být s posilami spokojen a tým jsme dohromady dali. Spíš mě zarazilo, že v létě jsem se všemi nemohl počítat do přípravy. Někteří měli dopředu dojednané dovolené, takže místo, abychom 3. července začali všichni kompletně, my se do přípravy scházeli jako švábi na pivo. To se už podruhé nesmí stát.
Kdyby vám někdo řekl po úvodním zápase v Náchodě, kde jste prohráli 5:1, že po podzimu budete třetí, věřil byste mu?
To rozhodně ne. Navíc to byla už druhá facka, kterou jsme dostali. My předtím prohráli v Písku a tam jsme ze všech stran slyšeli, jak jsme hrozní a co v té třetí lize budeme dělat. To mě hodně naštvalo, protože já za ty roky, co se ve fotbale pohybuji, dobře vím, že zající se počítají až po honu. Proto se mnou těch pět gólů v Náchodě až tak nezamávalo, navíc my tam zdaleka nehráli tak špatně, jak naznačuje výsledek. Spíše jsem měl strach, aby ta vysoká porážka neměla dopad na psychiku hráčů, naštěstí těch pět šest zkušených to vzalo na sebe. Přesto jsem celý týden na hráče apeloval, aby to hodili za hlavu a mysleli jen na příští zápas. To se povedlo a my Boleslav doma zdolali.
Dvaatřicet bodů za deset výher, dvě remízy a pět proher, to je na nováčka bilance určitě úctyhodná. Anebo si myslíte, že jste mohli mít ještě o nějaký bod víc?
Ale jistě, že někde vzadu se mi v hlavě honí myšlenky, že jsme ztratili zbytečně dva body v Letohradu, i když ne vlastní vinou. Jak už to ale ve fotbale chodí, jindy jsme ale zase měli štěstí. Je ale fakt, že mít ty dva body z Letohradu, dýchali bychom béčku Sparty na záda.
Právě letenská rezerva dokázala na Soukeníku vyhrát. Kdybyste ten zápas zvládli, přezimovali byste na čele. Není vám to líto?
Kdo ten zápas viděl, dá mi za pravdu, že to bylo remízové utkání. Minimálně. Z naší strany to nebyl špatný zápas. Že jsme ho nakonec prohráli, jsem nevyčítal mužstvu, ale jen některým jednotlivcům. Na výsledku se podepsal brankář Chylík s celou pravou stranou, která to neobsadila. Zároveň ale musím doplnit, že právě Chylík nás v jiných zápasech držel a byl naší oporou.
Co Cheb a Karlovy Vary, kde jste před návratem na jih Čech působil? Měly zápasy s těmito mužstvy pro vás trošku jiný náboj?
Myslím, že ani ne. V Chebu jsme hladce prohráli, vyloženě naší vinou, tam se na nic vymlouvat nemůžeme. Ani duel proti Varům jsem nijak zvlášť neprožíval, ale je pravda, že určitou rivalitu jsem cítil od funkcionářů hostí. Bylo vidět, jak moc chtěji Dejmala porazit. Že se jim to nepovedlo, mě těší, to nijak neskrývám.
V ČFL hraje spousta ligových béček, a přestože jste drtivou většinu z nich porazili, na rezervy pražských S jste recept nenašli. V čem vidíte příčinu?
Kdysi béčka bývala azylem i starších hráčů, kteří v nich končili kariéru. Teď je tomu naopak, hrají tam samí mladí kluci, často s velkou perspektivou. Viz třeba Slavia, která na hráčích ze své juniorky postavila tým pro Ligu mistrů. Právě Sparta a Slavia mají talentů nejvíc, mají největší výběr. I když třeba béčko Slavie je v tabulce dole, ale tam na vině jsou právě odchody do áčka – a možná i změna kouče, Kozel tam odváděl výbornou práci.
Jak si vysvětlujete, že Vlašim, kterou jste rozdrtili 3:0, nakonec skončila na podzim druhá?
My s ní hráli v pátém kole a je otázka, jak by to dopadlo, hrát s ní o čtrnáct později. Po našem utkání Vlašim koupila čtyři hráče, přičemž třeba Mlíka hrál předtím stabilně ligu v Příbrami. Vlašim je úplně jiná než v úvodu soutěže, hodně se posílila.
Na třetí místo v tabulce vás posunula v posledních šesti kolech nevídaná série šesti výher v řadě. Hodně jste si to vychutnával?
Samozřejmě, že jsem z toho měl radost. Ale už jsem toho ve fotbale hodně prožil a třeba ve Varech jsme neprohráli jedenáctkrát za sebou. Teď mě ta série potěšila hlavně v tom, že mě ujistila, že jdeme dobrou cestou. Navíc mi mužstvo tou sérií dalo do rukou pádné argumenty, abychom v tréninku ani o píď neslevili.
Zmínil jste Chylíka, proč dostával v bráně přednost před Balážem?
Baláž z Prachatic přicházel jako jednička. I já s ním do této role počítal. Navíc Chylík chodí normálně do práce, takže trénovat může až odpoledne. I proto začal chytat Baláž, když jsem ale na tréninku viděl Chylíka, najednou jsem si uvědomil, jak i přes tu svou nadváhu působí jistě a suverénně. Věděl jsem, že jeho šance brzy přijde. A taky přišla.
Jak moc je znát vzadu zkušenost stopera Kochlöfla?
My se s Kofim už léta známe, to je pro nás oba zřejmě výhoda. Já dobře vím, že jeho velikou předností je předvídavost. Už je pomalejší, a tak nehraje v lajně, drží se vzadu a ty dva před sebou si kočíruje. Navíc směrem dopředu, když má čas, dokáže poslat přesný balon přes celé hřiště. Jeho nákop levačkou je nevídaný. Já se nedivím, že má tolik síly – taky sice dopoledne netrénuje, jenže se nefláká, ale v lese maká se sekerou. Ztratil rychlost, ale kondici ne.
Souhlasíte s tím, že silnou zbraní týmu je záložní řada?
Já si Kostečku vzal z Varů a nelituji toho. Kočího jsem znal z Liberce i ze Strakonic, chtěl jsem ho do Varů, dal ale přednost Tatranu. Oba hráli dobře, stejně tak ale i Koutník, který se jim výkonem blíží. Zdá se, že běhá pořád stejně, ale je to přemýšlivý hráč, platný pro tým. A Rožboud? Podle mne ho mnozí už odepsali, v úvodu se možná trošku hledal, jenže šel hrozně nahoru a v závěru byl naším nejlepším hráčem. Zákonitě, při tréninku totiž je vidět, že v Dynamu byl od žáčků zvyklý šlapat naplno, a tu pracovitost uplatňuje i na hřišti.
A co ofenzivní stránka týmu?
Své si vpředu odehrál Horka, ale upřímně řečeno, trošku víc jsem si sliboval od Vlčka. Na tréninku pálí levou pravou, v zápase ale se tolik neprosazuje. Možná i proto, že v úvodu ho přibrzdilo zranění svalu.
Do jara jdete z třetí příčky. Bránili byste se postupu do II. ligy?
Hodně ukážou první čtyři kola, v nichž hrajeme třikrát doma. Před sezonou byla cílem záchrana, teď jsme si na sebe trochu upletli bič. Já si vážím pana Smrže i celého vedení Sezimova Ústí, že se drží při zemi. Ale taky mi jasně řekl, že kdyby to vyšlo, že se druhé lize bránit nebude.