Osobnost Deníku

Po uplynulé sezoně jsme vytvořili tabulku deseti nejlepších fotbalových kanonýrů Strakonicka napříč všemi soutěžemi mužů. Z této desítky si mohli čtenáři webových stránek Strakonického deníku vybrat toho nejsympatičtějšího. A vybrali si Ladislava Černého ze Sokola Mnichov.

Jaký je to pocit být Nejsympatičtějším kanonýrem okresu?

Určitě by to potěšilo každého. V Mnichově jsou výborní fanoušci, kteří mi dávali v anketě plno hlasů. Kluci tady seděli v kantýně a mačkali, co to šlo, abych vyhrál. Jak fandili při zápasech, tak mi fandili i v této anketě.

To asi bude stát nějaký příspěvek do kasy.

To ještě nevím, kolik to bude stát. Možná, že něco do kasy dám. Uvidíme, co na to pokladník.

Co Vaše fotbalová kariéra? Mládežnické soutěže jste odehrál ve Strakonicích a Katovicích, mezi muži v Katovicích, Žichovicích a nyní v Mnichově. Které angažmá bylo nejlepší?

Nejlepší angažmá asi bylo, když jsem tenkrát ve Strakonicích ještě hrál za dorost. Jezdil jsem hrát za áčko, za béčko i za dorost. Takový víkendový trojboj. Dopoledne dorost, odpoledne béčko. Ale jo, když jsem byl mladý, tak to šlo, tak se to zvládlo. Ale bylo to asi nejlepší období, na které tak rád vzpomínám. I přístup ve Strakonicích byl výborný a trenéři také. To mě asi nejvíc nadchlo. Nejhorší to bylo v Žichovicích. To byl prostě strop. Deset minut před zápasem se nevědělo, kolik nás bude. Trenér odvolával hráče, jestli budou nebo nebudou. To bylo asi nejhorší, co jsem ve fotbalové kariéře zažil. Ale klobouk dolu před těmi, co to tam drželi. Po dvou problematických letech přišlo nové vedení, noví hráči a pak to začalo nějak fungovat. Začalo se trénovat, vyhrávalo se a přišla taková ta blbá doba covidu, která nám vlastně dva roky po sobě zkazila postup z A třídy do kraje. Myslím, že jsme fakt hráli v té době asi nejlepší fotbal a vše fungovalo na velmi dobré úrovni.

Co vás tedy vedlo k tomu, že jste se rozhodl pro Mnichov?

Co mě k tomu vedlo? Především, že jsem vlastně tady doma a v Mnichově jsem začal stavět barák. A kdo to zná, tak ví, že jak člověk začne stavět, tak už není čas na nic. Předtím byl člověk prakticky celý víkend pryč a to už nešlo. No a hlavně kluci v Mnichově. Chodil jsem se na ně dívat. Byl jsem s nimi, tak jsem říkal, že půjdu hrát do Mnichova, ukončím tady kariéru. Doufám tak v šedesáti.

Je Vám čtyřiatřicet. To není žádný velký fotbalový věk. Nelanařili Vás do vyšší soutěže?

Mluvil jsem s klukama z Katovic, i mi volali, jestli bych nechtěl jít tam, ale já jsem prostě řekl, že už nikam nepůjdu. I když by mě to třeba zlákalo si tam jít zahrát s klukama, se kterýma jsem tam hrál. Ale řekl jsem, že prostě ne, že zůstanu tady v Mnichově a že v tom tady kluky nenechám.

Mnichov slavil postup do okresního přeboru. Určitě pro klub velký úspěch. Vy jste to v podstatě potvrdili v posledním zápase až po dohrání zbytku soutěže.

My už jsme to vlastně oslavili týden před posledním zápasem. Kluci vyhlásili, že jsme první, takže jsme jeli do Štěkně s tím, že jsme první a že nám stačí uhrát remíza, což se nakonec povedlo. Bylo to těžké utkání. To není hřiště, to je letiště. Když se netrénuje, tak se to nedá oběhat. Ale nakonec jsme to dokopali na remízu, udělali jsme si oslavy a jeli jsme to ještě zapít znovu.

Na co jako fotbalista ve své kariéře nejradši vzpomínáte? Na nějaký speciální zápas?

To se vrátím zpátky do Strakonic. Jako dorostenec jsem šel hrát za muže a dal krásný, fakt krásný gól z pětatřiceti metrů. Odražený balon po rohu a přímý náraz, krásná šibenice, to byl asi můj největší zážitek, který mám dodnes v paměti.

Jako obávaný střelec, co je pro vás ideální pozice? Dáváte nejvíc góly z vápna, dorážkami, nebo radši si vezmete trestňák nebo rád obejdete hráče?

Nejradši si obcházím hráče sám na sebe, všechno hrát klasicky, abych to vyhrál. Ale mám tady výborné kluky, se kterými, když si to dáme, tak jsou to krásné akce, krásné góly. Ale nejvíc gólů dávám z penalt, protože k tomu nikoho nepustím.

Vzpomenete na svůj top zápas, ve kterém jste dal nejvíc branek? A kolik to bylo?

Asi tady za Mnichov. Dával jsem několikrát hattrick, jednou to byly čtyři góly, ale už si nepamatuji, s kým to bylo. Ale většinou dávám tři góly. Chci prostě vždycky ten hattrick dát, abych si to užil a mohl něco zaplatit do kasy.

Takže pokladník vás zkrátka neušetří.

Tak pokladník nikdy nikoho neušetří, jen sobě si nenapíše nic. Jako to bývá všude.

Teď, když jste postoupili do okresního přeboru, vy jste zkušený fotbalista a hrál jste vyšší soutěže, víte, do čeho jdete?

Předloni jsme to také vyhráli a kluci chtěli postoupit. Říkal jsem jim ne, protože vím, jaký je v tom rozdíl. Vím, kolik nás chodí, vím, kolik nás je a prostě na to není. Předloni se ještě nepostoupilo, ale letos si to prosadili, i když jsem jim zase říkal, že nás je málo. Bude to prostě někde jinde. Ne, chtěli to, odsouhlasili si to. Já jsem byl proti, tak jsem na ně teď zvědavý. Na první trénink je nás sedm. Tak nevím, jestli tohle na okres bude dobré. Ale jak říkám, musí si to sednout a hlavně je třeba to hrát pro radost. Buď se to udrží, nebo se to neudrží. Svět se nezboří, svět půjde dál. Fotbal se hraje pro radost a hlavně pro diváky, kteří tady chodí ve velkém počtu.

Probrali jsme fotbal a nyní, co na sebe prozradíte ze soukromí?

Děti zatím žádné nemáme. Chceme dostavět barák a přestěhovat se sem do Mnichova natrvalo, abych to tady měl doma a měl jsem klid jak na fotbal, tak na práci. Pracuji tady v Mnichově ve fabrice, takže po pracovní stránce jsem naprosto spokojený. Kolektiv dobrý, lidé skvělí, práce dobrá, takže si nemůžu stěžovat.

Co je pro Vás taková ideální dovolená? Pro někoho je to plácnutí se u moře, pro někoho chodit si po horách a podobně.

Pro mě je nejideálnější vzít manželku, psa a vyrazit do hor na Šumavu, kde je svatý klid. Prostě tyhle vycházky, patnáct, dvacet kilometrů, nám s manželkou a se psem vůbec nevadí. A přijet k moři a lehnout si, to fakt pro mě není. To není pro mě dovolená, pro mě je dovolená prostě aspoň patnáct kiláků denně v nohách.

A na závěr, co vzkázat fanouškům?

Fanouškům bych vzkázal to, aby chodili ve stejném počtu nebo ještě hojnějším a domácí zápasy. Aby na nás nezanevřeli ani na venkovní zápasy a dál s námi jezdili. I když mi přišlo, že ve třetí třídě hrajeme doma každý zápas, i když jsme hráli venku. A chci jim popřát hodně zdraví a aby je ten fotbal bavil. A kdyby náhodou se to nějak nedařilo, tak aby na nás nezanevřeli a chodili dál.