Moc větších zápasů historie jihočeského fotbalu nepamatuje. V té době ještě hrávalo Táborsko druhou nejvyšší soutěž právě v Sezimově Ústí v malebném areálku na Soukeníku, kde si řada soupeřů dle vlastních slov připadala jako v kempu na Máchově jezeře. Větší zápas se tam nikdy předtím v historii nehrál (a už ani hrát nebude, protože stadion si klub předělal na svůj tréninkový areál). Fanoušci ho zaplnili ze všech stran a oficiální údaj o jejich počtu hlásil až neuvěřitelných 7465 diváků.

Dokonalejší scénář snad ani nešlo vymyslet. Před posledním kolem fotbalové národní ligy měli oba soupeři stejný počet devětapadesáti bodů a v přímém duelu si to tak měli rozdat o postup do nejvyšší soutěže.

Táborsko vedené ambiciózním vlastníkem klubu Jiřím Smržem nijak neskrývalo obrovskou touhu poprvé v historii nahlédnout mezi naši fotbalovou elitu. Dynamo jako tradiční účastník nejvyšší soutěže zase nemohlo mít jiný cíl než okamžitý návrat.

Trenér Olešníku Roman Chlumecký hodnotí vítězný zápas s Rudolfovem (4:0).
Olešník chce udržet druhé místo, v pátek si zahraje proti legendám Sparty Praha

Jenže myšlenky na strhující bitvu o postup vzaly za své hned po první čtvrthodině, ve které hosté z pod Černé věže nasázeli šokovanému soupeři tři góly a bylo prakticky rozhodnuto.

O první dvě branky se postaral slovenský levý obránce ve službách Dynama Jaroslav Machovec. Nejprve se trefil krásně z vápna, druhou branku přidal hlavou po rohovém kopu. Na 0:3 zvyšoval přesnou střelou k tyči Petr Benát.

Domácí tým byl na ručník, drtivá většina diváků v hledišti na infarkt, ale karty už byly rozdány zcela jasně. Táborsko se nezmohlo na odpor a navíc inkasovalo po přestávce další tři branky. Hattrick završil z trestného kopu Machovec, pátý gól dával po Klesově přihrávce už do prázdné branky Hanzlík a skóre uzavřel Richard Kalod.

Se závěrečným hvizdem odstartovaly českobudějovické oslavy. „Pro mě to byl jeden z největších zážitků v kariéře,“ zdůrazní v té době jeden z klíčových hráčů vítězného týmu Petr Benát, jenž v současné době působí jako ředitel mládežnické akademie Dynama. „A to jsem hrál s Teplicemi Pohár UEFA a v lize jsme bojovali o titul,“ dodá.

Hrající asistent trenéra Rudolfova Radim Pouzar.
Hrající kouč Rudolfova Radim Pouzar: Zachráněni jsme, ale situace není ideální

Na jeden z největších zápasů historie jihočeského fotbalu vzpomíná opravdu rád. „Byl to poslední zápas sezony, šlo o postup a navíc to bylo umocněné tím, že šlo o regionální derby. Řekl bych, že mentálně jsme byli na utkání nachystáni lépe než soupeř,“ míní.

Oba rivalové stáli o postup skutečně moc. „Vzpomínám si, že jsme před zápasem dokonce spali na hotelu na Hluboké. Vedení klubu dělalo pro úspěch skutečně maximum. Určitá nervozita panovala, ale hlavně jsme byli zdravě natěšení, protože jsme měli tým zkušených hráčů, kteří už měli něco za sebou. Věděli jsme, že přijde hodně lidí. Náboj mělo utkání skutečně mimořádný,“ vypráví.

Návštěva dorazila na Soukeník vskutku mimořádná. „Už když jsme šli na rozcvičku, tak tam byly tři tisíce lidí. Přitom na naše domácí zápasy chodilo tak maximálně patnáct set. Na zápas jich přišlo sedm a půl tisíce. To bylo něco neskutečného.“

Samotný duel vyzněl pro jeho tým naprosto jednoznačně, ale až tak velké překvapení to prý pro něj nebylo. „Byli jsme mnohem lépe nachystaní. I když to mezi hráči nebývá moc populární, tak jsme měli dlouhou přípravu u videa a věděli jsme o soupeři úplně všechno. Jaké má silné i slabé stránky. Přečteného jsme ho měli skutečně dokonale a nebyla náhoda, že to takhle dopadlo. Z mého pohledu to byl jeden z nejlepších týmových výkonů, co jsem kdy zažil. Všichni si uvědomovali důležitost zápasu. I když jsme vedli dvacet minut před koncem 4:0, tak všichni hráli maximálně koncentrovaně až do konce. Byl to jeden z mých největších fotbalových zážitků v životě,“ neskrývá někdejší výborný záložník.

Cestou zpátky následovalo již tradiční koupání v Samsonově kašně a bujaré oslavy. „Byly dvoudenní a přinesly spoustu vtipných zážitků. Rád na to vzpomínám,“ zopakuje.

Fotbalový krajský přebor: Olešník - Rudolfov 4:0.
Postupové oslavy Hluboké se v Roudném nekonaly, Váchu zaskočil karetní mariáš

Teď je ale situace jiná. A nejen proto, že se hraje na dva zápasy. Zatímco Dynamo jde do barážového duelu jako prvoligový klub, který se vyhnul přímému sestupu jenom s vypětím všech sil, Táborsko vstupuje do baráže jako natěšený třetí tým druhé ligy, který nemá v derby s favoritem zase až tak moc co ztratit. „Především má Táborsko můj velký respekt za to, co ve druhé lize odehrálo,“ zdůrazní Benát. „Samozřejmě fandím Dynamu a přeji si, aby zůstalo v první lize. Ale pokud ve dvou zápasech nepřehrajeme třetí tým druhé ligy, tak patří do nejvyšší soutěže on, a ne my,“ má jasno.

Líbil by se mu scénář z legendárního duelu před deseti lety. „Přál bych si, aby to bylo ve dvacáté minutě 3:0 pro nás, ale to se asi opakovat nebude,“ je realista. „Hlavně bych chtěl ale říct, že pokud bych byl hráč, tak bych se na takové zápasy strašně moc těšil. Je to derby s obrovským nábojem, to musím být radost si zahrát,“ tvrdí.

4. června 2014: Táborsko – Dynamo ČB 0:6 (0:3)

Branky: 5., 11. a 52. Machovec, 15. Benát, 76. Hanzlík, 82. Kalod.

Rozhodčí: L. Kovařík – Mencl, Jiřík. Střely na branku: 2:13, mimo: 3:5. Rohy: 7:9. Ofsajdy: 0:0. Fauly: 12:22. Diváci: 7465.

Táborsko: Toma – Štrbák, Kotrba, Cíferský, Mráz – Džafič (64. Nešický), Šiml (24. Vukadinovič), Šimák, Javorek, Presl – Strnad (56. Musiol). Trenér Roman Frňka.

Dynamo: Křížek – Novák, Deli, Lengyel, Machovec – Klesa (78. Linhart), Benát, Brunclík, Funda (74. Hanzlík) – Herzán (58. J. Hála), Kalod. Trenér Luboš Urban.