Do sítě bezbranných borců z týmu HD2D nasázel na malšickém trávníku pět branek a stal se hlavním strůjcem bechyňské výhry v poměru 6:0. Po zápisu do střelecké listiny navíc volaly i další šance, které si muž s číslem 14 na bílém dresu v utkání vytvořil. „Měl jsem to strašně jednoduché, obrana soupeře byla průchoďák,“ nechal se slyšet Aleš Kavka po vydařeném utkání. „Nestává se mi často, abych se takhle jednoduše dostával do šancí a ke gólům,“ dodal.

Pět přesných zásahů v jediném střetnutí je pro osmadvacetiletého forvarda jeho kariérní střelecké maximum. „Nikdy jsem to nezažil, jindy nedám pět gólů ani za celou sezonu. Bylo to pro mě docela překvápko,“ prohlásil se smíchem víkendový hrdina bechyňské družiny.

V minulosti měl Aleš Kavka našlápnuto do vyšších fotbalových sfér. První krůčky udělal jako malý kluk právě v Bechyni, odkud si to namířil do tehdejšího FK Tábor. Záhy se přesunul na ještě zajímavější adresu, do českobudějovického Dynama. Pomyslný vrchol posléze vyměnil za návrat domů, odkud si ještě odskočil do Sezimova Ústí. Do lázeňského města nad Lužnicí se definitivně vrátil ve svých dvaadvaceti letech. Odpověď bechyňského kanonýra na otázku, proč nevídají fotbaloví fandové jméno Aleš Kavka v sestavě některého týmu z vyšších soutěží, je víc než upřímná. „Byla to taková ta klasika, diskotéky a tak… Moc jsem tomu prostě nedával, spíš jsem pařil. Pak už jsem ztratil fyzičku a mám s ní doteď problémy. Nějaký vrcholovější fotbal už nedávám,“ přiznává bez skrupulí.

Na služby technicky výtečně vybaveného hráče se Bechyňští nemohou spoléhat trvale.. „Jezdím na solární panely. Teď jsem byl pět měsíců v Maďarsku a mám jet do Německa, takže moc zápasy kvůli práci určitě nestíhám,“ potvrdil.

Bechyni, které se v posledních letech rozprchla řada odchovanců do okolních obcí, by se služby Aleše Kavky jistě hodily častěji…