Kde hledat úplně prvopočátky tak razantního kroku?
Z mužstva jsem to poznal už na jaře, tedy v době, kdy fotbalové aktivity brzdil covid. Myslím si, že to byla moje velká chyba a měl jsem to rozhodnutí vzít na sebe, protože jsem měl k tomu týmu nejblíž. Rozhodoval jsem se spíš srdcem než rozumem. Kdybych dal už před sezonou na rozum, kdy jsem viděl, v jakém rozpoložení je ten mančaft hlavně po covidu, tak jsem přebor nikdy nepřihlásil. Den před uzávěrkou přihlášek za mnou přijeli domů tři kluci a přemluvili mě, abych se ještě s hráči sešel. To se i stalo a všichni mi řekli, že do toho šlápnou na sto procent. Že ta doba, kdy se během covidu netrénovalo a bylo to všelijaké už je minulost, a že do toho půjdeme.

Vy osobně jste tedy byl připravený nepodat přihlášku do krajského přeboru už před sezonou?
Ano, byl jsem skoro rozhodnutý. Řekl jsem jim na rovinu, že s tímhle přístupem to nemá význam. Během covidu se málo trénovalo, tak dobře… Jenže po rozvolnění jsme mohli hrát zápasy, a pro mě bylo nepochopitelné, že po půl roce bez fotbalu se nejsme schopní sejít na přátelák. Tak to bylo vlastně po tři víkendy. V tu chvíli bylo jasné, že něco není v pořádku.

Přesto jste se na té schůzce s hráči nechal přesvědčit…
Je to tak. V kádru nás v té době bylo devatenáct. Jenže jak už jsem říkal, už od prvního přáteláku, a pak i od prvního kola soutěže jsem v podstatě každý pátek řešil, aby nás odjelo na zápas alespoň dvanáct.

Nezvažoval jste proto odhlášku Sokola už na startu podzimu?
V tu chvíli už nešlo moc couvnout. Pokuta by byla stejná, ne-li vyšší, protože bychom ani neodehráli polovinu soutěže. Navíc jsem byl rozhodnutý tomu půl roku vydat všechny své síly a hráče i přemlouvat, což nikdy nedělám. Nechtěl jsem soutěž jen tak narušit třeba už po třetím kole. Říkal jsem si, že prostě musíme ten půlrok nějak dohrát.

Problémy naznačovaly i vaše výsledky. Snažili jste se tým nějakým způsobem doplnit?
V podstatě od nějaké půlky října jsem pracoval na posílení kádru. Bohužel, hráčů je málo. A pokud nejste podnikatel a nemáte podmínky, abyste jim mohli dávat za fotbal nějaké peníze, tak do přeboru nikoho nemůžete sehnat. To je samozřejmě docela smutné… Navíc i ty kluby měly samy problémy; slyšel jsem od nich, že mají také třináct hráčů a nemůžou nikoho uvolnit. Teď zpětně vidím, že to leckdy byla i taková hra. K dohodě mohlo dojít dřív, ještě předtím, než v prosinci nebo v lednu ty kluby zničehonic začaly navyšovat ceny. Byl jsem tlačený do kouta a někde se to muselo zastavit. V silách Sokola, který žije z roku na rok neustále na korunu, to prostě nebylo. Nemáme tady sponzora, který by přišel a řekl: tady máte dvě stě tisíc na muže…

V zimě tedy definitivně dozrála situace k odstoupení Sokola Sezimovo Ústí ze soutěže?
Přesně tak. Tušili jsme, nebo spíš věděli, že už nikoho neseženeme. Hrozilo, že bychom museli ten krok udělat třeba po nějakých třech kolech, a soutěž bychom tím ještě víc znevážili. Každý by říkal: Šebo, to jsi nevěděl v zimě…? Nemělo to cenu.

Co na to stávající hráči?
To byla další důležitá věc. Nemohl jsem přece bránit klukům, kteří k tomu po celou dobu přistupovali poctivě a už je ta situace přestala bavit, aby šli jinam. V tu chvíli bychom ztratili další hráče a byl by konec tak jako tak.

Jakou má nyní vaše rozhodnutí naváznost?
Původní plán byl jasný a klukům jsme to tak i řekli. Dohrát s béčkem okresní přebor, pak ho zrušit, doplnit A-tým o ty lepší hráče, případně ho posílit a hrát I. A třídu. Bohužel někteří hráči na to plně rezignovali. Z důvodu, který až tak úplně nechápu, že chtějí hrát ten půlrok vyšší soutěž než okres. Pochopím to samozřejmě u kluků, kteří šli hrát divizi, ale už ne u těch, kteří odešli do I. B třídy, když tady mohli za půl roku hrát I. A třídu. Vyjma peněz tady měli všechno. Asi si myslí, že mají světobornou kvalitu a okres je pro ně pod úroveň… Po sedmi letech, která jsme tady prožili, je to pro mě rozhodně zklamání, protože se ukázalo, že jsem je asi tolik neznal. V tuto chvíli to tedy vypadá, že I. A třída tak trochu science fiction. Přemlouvat je ale určitě nehodlám, to tady raději budeme hrát I. B třídu nebo okres s klukama, kteří tady chtějí být. A moc si vážím toho, že tu jsou i kluci, kteří měli nabídky, ale zůstali a počkají, jak se situace dál vyvine.

Přiblížíte nám tedy nejbližší budoucnost Sokola?
Co se týče mužů, dohrajeme okres. Jsem neoblomný v jedné věci. Když jsme sháněli hráče, kluby trvaly na nějakých cenách. A já teď automaticky požaduji za ty naše lepší hráče to samé. Neustoupil jsem a z devadesáti devíti procent jsme domluveni. Ty peníze dáme stranou a uvidíme. V okresním přeboru zůstat nechceme, to by musel nastat nějaký černý scénář. Prvotním cílem zůstává hrát I. A třídu, ale v takovém případě bychom ale museli sehnat alespoň pět hráčů. Máme na to necelý půlrok; někdy v květnu si sedneme a uvidíme. Platí, že za současné situace bychom chtěli hrát minimálně I. B třídu.

Už dříve jste zmínil, že prioritou teď bude mládež…
Je to běh na dlouhou trať, ale slibně jsme odstartovali. Jinak to nejde. Až doteď to bylo padesát na padesát, ale aktuálně jsou deset procent činnosti klubu muži a devadesát mládež. Ta nás v minulosti zdobila a přiznávám, že jsme ji v té poslední době trošku zanedbávali.

Otázka na závěr: na co Sokol pozve na jaře diváky?
Napište, že na spanilou jízdu okresním přeborem bez prohry. Ale vážněji: věřím, že v tom teď zůstává takové to ryzí srdce Sokola. A na tom se dá zase stavět…