Zápas okresního přeboru mladších žáků mezi domácím Sokolem a soupeřem z Ratibořských Hor byl do samého závěru výsledkově otevřený a hosté ho nakonec vyhráli nejtěsnějším poměrem 1:0, když jim navíc nebyl uznaný gól pro ofsajd. Napětí mezi necelou padesátkou fanoušků obou mužstev by se v tu chvíli jistě dalo krájet, žádná ze situací na trávníku ovšem nezavála do hlediště negativní projevy či dokonce střety. Neobjevilo se vůbec nic, co by jen maličkým zlomkem připomínalo negativní předlohu zmíněného ligového šlágru. Je to ale běžné?
 „Když budu mluvit za nás ve Stádlci, tak se s ničím vyloženě nekalým nepotkáváme,“ prohlásil trenér stádleckých žáků Vítězslav Kouba. „Možná dřív, když si trenéři sami pískali zápasy, tak se tu a tam něco připísklo, nebo se zkrátil zápas o pět minut. Teď, když se začalo hrát s delegovanými rozhodčími, tak je těch negativních reakcí méně. Jsme rádi, že tady ti rozhodčí jsou.“

Na jednu výjimku si ale stádlecký kouč přece jen vzpomněl. „Neříkám, že ani my občas na děti nezakřičíme, jako trenér někdy musíte mírně zvýšit hlas. S Táborskem se nám ale stalo, že trenér soupeře na děti neustále hulákal, a vyloženě sprostě. Holka tam špatně chytila míč a on ji tak dořval, že se chudák rozbrečela. V tu chvíli jsem ho okřikl, ať na ni tak neřve, anebo ať jde raději na pivo a netrénuje děti. I naši kluci na něj koukali a přestávali hrát. To prostě do fotbalu nepatří. Jinak ale nemůžeme říct, že bychom se komplexně setkávali s něčím negativním. Je to jen o jednotlivcích, vždycky se tu a tam někdo takový najde,“ konstatuje Vítězslav Kouba.

O to více byl trenér Sokola Stádlec rozčarovaný z průběhu poslední bitvy pražských „S“. „Derby bylo velkým zklamáním. Snad každý se těšil na krásný fotbal, kdy si dva nejlepší týmy z Česka rozdají o první místo, a nakonec se z toho stala fraška. Bylo to hodně smutné a nechutné,“ ulevil si. Dozvuky zmíněného střetnutí neminuly ani šatnu jeho svěřenců. „To víte, že to řešili…! Spousta dětí tady fandí buď Spartě, nebo Slavii, a samozřejmě se bavily i o tom, jak se Bořil s Krejčím drželi pod krkem. Štěstí je, že ony na to rychle zapomenou a druhý den už myslí na něco jiného, zatímco my dospělí to probíráme ještě měsíc potom. Ale je to samozřejmě průšvih, když vidí, že se tam takoví hráči porvou. Něco takového se málokdy vidí i v okrese. Za peníze, které ti borci mají, by měli odvádět nejen fotbalové výkony, ale také ten sport dobře reprezentovat a být pro děti vzorem,“ je přesvědčen Vítězslav Kouba.

Zdroj: Pavel Šácha

Potěšitelné je, že stejný pohled z velké části sdílejí i sami mladí fotbalisté. Důkazem jsou slova mladšího žáka SK Ratibořské Hory Jana Pražmy. „Nevadí mi, když tam jsou souboje, ale když se takhle perou, tak to není dobré a k fotbalu to nepatří,“ říká. S rozjitřenou atmosférou už se při svých zápasech potkal. „Občas někdo hodně nadává, ale takový konflikt jako v derby jsme ještě neměli.“ Spíš než kliďas je Jan Pražma podle vlastních slov trochu impulzivnější. „Někdy jsem diskutoval s rozhodčím, ale ne sprostě; spíš jsem se vyptával, proč něco písknul,“ přiznal člen vítězného týmu z pondělního duelu.

Rozhodčí pondělního utkání na stádleckém pažitu Jindřich Jůza podotkl, že v zápasech žáků výrazné problémy s neuhlídanými emocemi nebývají. „Tady je to v pohodě, jen občas musím někoho napomenout nebo zvýšit hlas. Musím ale říct, že nedávno jsem pískal zápas Svinů s Radenínem Kozmiceni ve III. třídě mužů, a tam se hráči chytili pod krkem podobně jako v derby. Zápas jsem raději ukončil o trošku dřív,“ vzpomněl dlouholetý fotbalový arbitr jeden z momentů, které bychom nejraději na fotbalových hřištích neviděli. Jenže tisíckrát omílaná fráze „Emoce k fotbalu patří“ bude platit i nadále. Fotbalisté, fanoušci, rozhodčí či bafuňáři jsou prostě lidé se všemi přednostmi i neduhy…

Atmosféra utkání
Stejně jako od obou laviček byly slyšet především povzbuzující výkřiky a pokyny. Bez vulgarit či přehnaného řevu. Snad jen jeden z mladičkých hráčů hostí pustil v závěrečných minutách své emoce za hranu slušného chování a sudí Jůza mu musel důrazně domluvit a ukázat žlutý kartonek. Na konci utkání si všichni aktéři utkání podali ruce, kopaly se penalty a trenérské štáby sršely vzájemnou vřelostí. Stádlečtí trenéři dokonce osobně chválili soupeřovy hráče.