Muhamede, kde a kdy jste začínal s fotbalem?
Bylo to v deseti letech v jedné z nigerijských fotbalových akademií.

Ve vašich 19 letech se zrodil příchod do České republiky, do Baníku Ostrava. Co byste k tomu řekl?
Odešel jsem ze zmíněné akademie tak, že manažer poslal do České republiky sestřih mých gólů a životopis. Uspěl jsem, stal jsem se hráčem Baníku a zároveň také reprezentantem Nigérie v mládežnické kategorii.

Z Baníku hodně hostujete, stihl jste nějaké starty za A-tým?
Ano. Nastoupil jsem za A tým v MOL Cupu i v lize. Pak jsem šel hostovat do Karviné a Třince.

Jak těžké pro vás bylo přesídlit z Nigérie do Evropy?
Byl to pro mě obrovský skok, velká změna. V Evropě mají lidé jiné chování, jinou mentalitu, je tu také odlišné počasí. Začátky v Evropě pro mě byly velmi těžké, takže bych chtěl poděkovat všem, kteří mi to pomohli zvládnout.

Vnímáte rozdíl mezi severní Moravou a jižními Čechami?
Jistě lze říct, že jižní Čechy jsou malebnější, na severní Moravě je z krajiny cítit její industriálnost. Nemohu však úplně srovnávat, neznám do detailu všechna místa.

A co konkrétně Tábor?
Slyšel jsem, že se jedná o historické město. Zatím jsem ho nestačil moc poznat, se spoluhráči jsme poseděli v několika restauracích na kávě. Zatím se tu zabydluji, takže mi dejte více času…(úsměv).

V dresu Táborska jste už dal tři góly, dva z penalt, jeden hlavou proti Chrudimi. Která branka byla nejdůležitější či nejtěžší?
Každý gól je důležitý…Ale nejdůležitější byl ten proti Vyškovu, šel jsem na hřiště jako střídající hráč, vzal jsem na sebe zodpovědnost při penaltě, kterou jsem proměnil. Jsem rád, že jsme to utkání vyhráli.

Tři body tým získal i díky vaší brance proti Chrudimi (1:0)…
Ano, to byla pěkná akce, kterou trénujeme. Tečovaný míč šel za obranu, Stephano Almeida mi předložil krásný centr do vápna, já se snažil být na správném místě a vše se povedlo, jak má. Podařilo se mi míč umístit do sítě. Jak jsem řekl, byla to výborná akce.

Jak moc vás mrzí neproměněná šance v Jihlavě za stavu 2:1?
Mrzí mě moc. Zvláště když si uvědomím, že náš tým tam měl šanci zremizovat. Kdybych dal gól na 2:2, nemuseli jsme odtud odjet s prohrou. Takže jsem zklamaný. Pořád nechápu, proč jsem to neproměnil. Zklamání přetrvává.

Po druhé žluté kartě jste byl v Jihlavě vyloučen. Poprosím vás o komentář.
Jsem z toho zmatený. Ten první zákrok mohl být pískán jako faul, ale určitě to nemusela být žlutá karta. Ke druhé žluté kartě řeknu tolik, že jsem vůbec nepohnul rukama směrem k soupeři, protihráč narazil do mého loktu. Přišla druhá žlutá karta, ale já se cítím nevinen, nehrál jsem agresivně, nebylo to nic zákeřného. Teď už s tím nic nenadělám.

Minimálně proti Líšni budete doma 17. října chybět…
Půjdu na stadion a budu fandit.

Měříte 196 centimetrů, je to pro vás výhoda, nebo handicap?
Ve své výšce nevidím problém. Naopak, snažím se využít svých fyzických předností. Na závěr bych moc rád poděkoval Táborsku za další fotbalovou příležitost, trenérovi Brožkovi za důvěru a všem spoluhráčům, kteří mi pomáhají. Budu se snažit všechno týmu vrátit.