Kliknutím zvětšíte
Zadražilové z Chýnova vždycky jezdili motokros. Jak se to seběhlo, že jste se dal na fotbal?
Je pravda, že jsme motorkářská rodina. Já jsem ale dříve motokros také jezdil. To byl první sport, ke kterému nás s bráchou taťka vedl a nemohlo nás to minout. Ale v určitém věku do toho vstoupila naše mamka a motokros nám zakázala. Že prý se o nás bála. To musel poslechnout i táta a přešli jsme na něco bezpečnějšího, což byl fotbal.
Kolik vám bylo, když tento zákaz přišel?
Bylo to v šesti letech. Kromě motokrosu jsem jezdil ještě bikros a také už jsem chodil na fotbal, u kterého jsem nakonec zůstal. Paradoxně nás na něj přihlásil děda, jenž fotbal neměl rád. Ale chtěl, abychom měli nějaký pohyb, a v Chýnově moc sportu nebylo, takže jsme se s bráchou dali na fotbal.
Motokros vás bavil?
Bavil a baví mě pořád. S fotbalem to ale dost dobře nejde zkombinovat. Objektivně však musím přiznat, že moje vyhlídky v motokrosu nebyly takové jako ve fotbale. Jsem vysoký, a když jsem sedl na motorku, tak bylo jasné, že to pro mě nebude ten nejvhodnější sport. Asi bych to moc daleko nedotáhl.
Motorek máte doma plnou garáž. Svezete se občas?
Motorek máme hodně a mám i svoji. Pořád to ve mně je. Motokros nejezdím, ale na silnici se svezu rád. Mám supermoto, a pokud je hezké počasí, tak jezdím často a rád.
Ve fotbale jste zamířil rovnou do branky?
Z Chýnova do Tábora jsem přešel někdy ve dvanácti letech jako útočník. Tam mě přesunuli na stopera a skončil jsem v brance. Byla to taková klasika. Zranil se gólman, tak jsem se nabídl, že zaskočím. Docela se mi to povedlo, už jsem tam zůstal a rukavice nesundal (úsměv).
Chybí vám pouhých sedm centimetrů do dvou metrů, což je ideální gólmanská postava. Kde jste k ní přišel, když zrovna váš otec je spíše menšího vzrůstu?
To je pravda a mamka také není moc velká. Ale děda byl vysoký, tak to mám možná po něm.
V brance vás to hned chytlo?
Ano. Sice jsem také chtěl dávat góly, ale když jsem viděl, jak se v tom větším fotbalu musí běhat, tak jsem i vzhledem k mé výšce raději zůstal v brance, kde to není tak náročné (úsměv). Hlavně mě to však bavilo, takže nebylo o čem přemýšlet. Je to post, který mi sedí nejvíc.
Chytání vás nejen bavilo, ale také vám asi i docela šlo, když si vás všimli i trenéři naší reprezentační osmnáctky.
V osmnácti jsem dostal první a také poslední pozvánku do reprezentace. V mém ročníku byla velice silná konkurence. Matěj Kovář chytá v Anglii, to byla dlouhodobě jednička, ale bylo tam více opravdu kvalitních brankářů.
V kolika letech jste se poprvé prosadil v Táborsku do prvního týmu?
To mi bylo sedmnáct let. Dělal jsem v áčku ve druhé lize dvojku Michalu Tomovi a při jeho zranění jsem se několikrát dostal i do branky. Pak jsme spadli a ve třetí lize to byla sezona, kdy jsem jako mladý odchovanec dostal šanci a odchytal jsem toho nejvíce. Po roce jsme postoupili zpátky do druhé ligy a pak už to bylo tak, jak to bylo…
Po návratu do druhé ligy začaly přibývat starty na vašem kontě až katastrofálně pomalu. Tedy až na loňské jaro, které jste odchytal téměř celé.
Na jaře jsem kromě dvou zápasů dostal poprvé šanci ukázat se a snad se mi to i povedlo. Cítil jsem se dobře. Když člověk pravidelně chytá, tak je to samozřejmě znát. Doufám, že to vyjde i v této sezoně a nějaké starty budu mít. Můžete trénovat, jak chcete, ale zápasy nahradit nejdou. Ty vám dají nejvíc.
Po uplynulé sezoně vám vypršela v Táborsku smlouva. Řešil jste i nějaké jiné možnosti, než podepsat novou, protože odchovanec to má v mateřském klubu většinou těžší než noví hráči?
Je to tak. Něco na stole bylo a s agentem jsme to řešili, ale nespělo to k nějakému konci. Táborsko přišlo s naprosto konkrétní nabídkou a vizí. Na něčem jsme se domluvili a byli jsme dohodnuti i na mé roli v týmu. Líbilo se nám to a kývli jsme, že je to dobrá varianta. Chytat pravidelně druhou ligu mě lákalo, protože bych tam nasbíral hodně zkušeností. Proto jsem se nakonec rozhodl pro Tábor. Roli sehrál i fakt, že to mám deset kilometrů od baráku. Mám to tam rád, a když nepočítám úplné začátky v Chýnově, tak je to můj mateřský klub.
Na jak dlouho jste v Táborsku podepsal smlouvu?
Na dva roky.
Krátce po vašem podpisu smlouvy přišel do Táborska na hostování ze Sparty František Kotek. Co jste tomu říkal, protože z takového klubu by asi gólman na lavičku přišel jen těžko?
To je pravda. Věděl jsem, že v týmu nezůstanu jako gólman sám. Martin Janáček se vrátil zpátky do Dynama a v týmu se mnou byli jenom kluci z dorostu. Trenéři mi říkali, že mi by budou hledat parťáka. Na zkoušku přišel Jiří Chára z Karlových Varů, ale hned třetí den se zranil. Trenér Kováč má dobré kontakty na Spartu a přivedl si odtud Fandu Kotka. S tím nic neudělám. Lidsky jsme si sedli. Také však dobře vím, jak už jste říkal, že gólman ze Sparty sem nejde sedět na lavičku. To je fotbal. Zdravá konkurence je potřeba. Teď už bude na mně, abych trenérovi dokázal, že jsem tak dobrý, abych mohl chytat. Uvidíme. Je na trenérovi, pro koho se rozhodne. Nezbývá mi než makat a doufat, že šanci dostanu.
Nelitujete trochu v kontextu následného Kotkova příchodu, že jste v Táborsku podepsal smlouvu?
Nelituji toho. To určitě ne. Tábor mám rád, vyrůstal jsem tam a mám to kousek od domova. Je fakt, že něco mi bylo řečeno… Ale to je fotbal. Kluků, kteří ho chtějí hrát, jsou mraky. Bude jen na mně ukázat, že mám zrovna já právo na to, abych se postavil mezi tři tyče. Během jara jsem to snad dokázal. Ale teď přišel jiný trenér, který má zase jiné požadavky. Pokud však někdy chci hrát top fotbal, tak se nesmím v uvozovkách rozbrečet, že přišel kluk ze Sparty, ale ukázat trenérovi, že může chytat i Zadražil, i když je jenom z Tábora.
Vzhledem k tomu, že jste v áčku Táborska od sedmnácti let a nahlédl jste i do reprezentační osmnáctky, není startů na vašem kontě skutečně málo?
Cítím to tak. Gólman potřebuje chytat. Dříve jsem dělal dvojku gólmanům, kteří byli o deset let starší. Tam to člověk samozřejmě musel pochopit. Ale poté, kdy jsem odchytal prakticky celý rok ve třetí lize a postoupili jsme, tak jsem věřil, že přijde moje šance začít pravidelně chytat druhou ligu. Jenže dorazil Šimon Pecháček shodou okolností také ze Sparty. Tomáš Janáček potom byl také ze Sparty, teď Kotek. Pěkně se mi tady střídají…Když začal chytat Šimon, tak jsem to prostě respektoval a občas jsem se do branky dostal. Ale je pravda, že odchytaných zápasů je opravdu pramálo. I vzhledem k tomu, že po Kubovi Navrátilovi jsem služebně druhý nejstarší hráč týmu.
Generálku v Českých Budějovicích odchytal váš kolega Kotek, takže do sezony jdete s největší pravděpodobností jako dvojka?
Trenér nám řekl, že gólmany nerozděluje na jedničku a dvojku. V sezoně se prý určitě protočíme. Je jasné, že když se daří, tak se brankář nestřídá. Uvidíme, jak to bude dál. Doufám, že startů nasbírám co nejvíce. Udělám pro to všechno. V tréninku se cítím dobře a věřím, že na to mám. Doufám, že šanci dostanu.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
