Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nejinak je tomu v případě šatny druholigového A-týmu Táborska. Role průvodce jejími veřejnými i utajenými zákoutími se s ochotou ujal Petr Kolář, muž, který se stará o blaho fotbalistů Táborska už od roku 2010, tehdy ještě pod hlavičkou FK Tábor. Aktuálně je neodmyslitelnou součástí a duší A-mužstva druholigového FC SILON Táborsko.

„Co si budeme povídat, hrozně to letí,“ otevřel Petr Kolář exkurzi do kabiny svého týmu jen několik hodin předtím, než se vypravil bojovat o první sezonní body do Příbrami.

Kolem něj se střídali nejen hráči, ale také nejrůznější období a pocity s nimi spojené. Kromě jiného může srovnávat proměnu atmosféry ve fotbalové šatně v souvislosti s postupující dobou. „To víte, proměnilo se to hodně,“ konstatuje. „Mladí kluci jsou dneska pohlceni technikou a projevuje se to samozřejmě i v tomhle směru. Já ve svém věku už je prostě nějak nestíhám,“ směje se Petr Kolář, Jak sám přiznává, je rád za přítomnost hráčů starších ročníků, kterým koluje ve fotbalové krvi více smyslu pro pořádek a disciplínu. „Je to tak, s těmi staršími hráči k sobě máme přece jen blíž. Něco si řekneme a hned to tak je. Abych ty mladé ale jen nehanil, všechno je otázka domluvy a nastavení toho, jak má šatna fungovat. A tady u nás je to docela v pohodě,“ dodal.

Do kabiny Táborska chodí zpravidla jako první její nejstarší obyvatel, kapitán týmu Jakub Navrátil. Právě jeho zařadil Petr Kolář i mezi ty nejpořádnější členy současného kádru. „Spolu s Navrcem jsou to ještě Petr Plachý a Martin Nešpor. A největší bordelář? Tak to je Jirka Mezera,“ vypálí Petr Kolář bez dlouhého přemýšlení.

Do role smíšků táborské druholigové družiny se prý v šatně často situují brankář Adam Zadražil a Daniel Kosek. „Veselo je tady ale pořád; charakterově je kabina super. Za ta léta, co jsem tady, jsem vlastně nic negativního nebo špatného v šatně nezaznamenal, což mě samozřejmě těší,“ podotýká Petr Kolář.

Specifikem posledních let je přítomnost a zahraničních fotbalistů i jejich čilý příliv a odliv. Zkušený vedoucí týmu, a od letoška také kustod a správce stadionu v tom ale žádnou komplikaci nevidí. „Ti kluci zapadali úplně v pohodě. Výhodou je, že jsou tady spolu ve třech. Je pravda, že třeba Many (Emmanuel Tolno) před odchodem do Dynama moc nerozuměl. Teď už se ale trochu naučil anglicky a je to lepší. Ostatní kluci je berou jako kohokoliv jiného, a na druhé straně i oni vědí, že musí v šatně fungovat jako každý,“ říká Petr Kolář. „Já osobně rád vzpomínám na Tijaniho. I když jsem si v řeči až tolik nerozuměli, dost jsme se sblížili. Jsme spolu ve spojení; strašně mu první ligu přeju a doufám, že se tam udrží co nejdéle,“ prohlásil na adresu útočníka, který se po minulé sezoně z hostování u Jordánu vrátil do ostravského Baníku.

Zážitků s visačkou nezapomenutelné má samozřejmě Petr Kolář spoustu. Ty nejintenzivnější jsou pochopitelně spojené se sportovními úspěchy, do kterých se dřina a úsilí celého týmu promítá. „Srdeční záležitostí pro mě byl postup ještě s FK Tábor do ČFL. A obrovské emoce provázel i nedávný postup ze třetí ligy zpátky do druhé po té složité době s covidem. Byly to parádní zápasy, ti kluci neskutečně bojovali. Klobouk dolů před Mílou Brožkem a Martinem Bártou (tehdejší trenéři – pozn. aut.), kam to v situaci, kdy jsme se museli hodně uskromnit, dokázali vytáhnout,“ uzavírá Petr Kolář povídání na téma kabiny Táborska.