Filipe, jak byste zhodnotil podzimní účinkování v divizi? Co se povedlo a kde měl tým naopak největší rezervy?

Podzimní část sezony hodnotím celkem pozitivně. V létě panovala mírná obava, jak bude v divizi vypadat, jelikož došlo ke značným změnám v kádru. Myslím si, že naše výkony a výsledky leckoho překvapily. Dařilo se nám hrát běhavý ofenzivní fotbal, který musel diváky bavit. Dobré výkony jsme podali proti Soběslavi a v Doubravce. Nepovedený byl závěr sezony, kdy se projevil úzký kádr a poslední dva zápasy jsme hráli v hodně lepené sestavě.

Přesto máte soutěž slušně rozehranou, ale to už tady před dvěma roky taky bylo. Na jaře přišly velké absence kvůli zranění a Hradec nakonec sestoupil. Co je třeba udělat, aby se to neopakovalo?

Rozehrané to máme poměrně slušně, ideální by bylo, kdybychom měli ještě o čtyři body víc, na které rozhodně po podzimu bylo. Osobně za důležité považuji vstup do druhé části sezony. Myslím si, že úvodní dvě tři utkání určí směr našeho účinkování na jaře. Velmi důležité také bude, aby se nám vyhýbala zranění, jelikož kádr je úzký.

Na to se žehrá u Vajgaru už delší dobu. Proč se nedaří do týmu přitáhnout kvalitní posily?

Kádr je opravdu velmi úzký. Odpovědět, proč tomu tak je, je velmi složité. Já osobně se domnívám, že je to souhra několika faktorů. Jedním z nich je určitě náročnost divize. Je potřeba kvalitně a často trénovat, navíc cesty na zápasy jsou nezřídka dlouhé. Odměny za hraní jsou nízké nebo vůbec žádné, takže to hrajeme často opravdu pro radost. Dá se tak pochopit, že řada hlavně starších hráčů dá přednost nižší soutěži, která je méně časově náročná a má tak více času se věnovat rodině či práci. Dalším významným faktorem je blízkost Rakouska, řada fotbalistů neodolá lákání eur a stanou se z nich fotbalový žoldáci za hranicemi. Vím, že několik hráčů, o které klub v zimě stál, dala raději přednost ,,fotbalovému štěstí“, v Rakousku, než aby šla hrát divizi do Hradce.

Jak z vašeho pohledu probíhala zimní příprava? Vypíchl byste nějaký zápas?

Zimní příprava byla náročná jako každý rok. Trénovali jsme čtyřikrát týdně. Účast nebyla vždy úplně ideální, to ať si každý sáhne do svědomí, zda pro to udělal maximum. Vypíchnul bych asi dva přípravné zápasy. Absolutně se nám nepovedl ten v Humpolci, kde jsme ve všem byli druzí a konečný výsledek 0:4 byl toho důkazem. Naopak se nám celkem vydařil zápas proti Třeboni, který jsme vyhráli 6:1.

Do divizního jara jdete s vizitkou nejlepšího střelce všech českých divizí? Nemáte obavu, že si vás teď budou víc hledět a hrát na vás případně osobku?

Jsem rád, že mi to tam během podzimu padalo a mohl jsem tak být přínosný pro tým. Nevím, jestli soupeři budou víc soustředit přímo na mě. Myslím si však, že se na nás na jaře týmy celkově lépe připraví. Na podzim jsme byli nováčci, teď už budou soupeři vědět, jak hrajeme a na co si dát pozor.

Z jakých situací především padají vaše góly?

Asi bych neřekl, že mám nějaký výhradní způsob. Kdybych však měl něco vypíchnout, tak část branek dávám určitě po rychlém přechodu do útoku. Věřím si v soubojích jeden na jednoho, takže jakmile je prostor trochu volnější, rád volím přechod přes protihráče.

Teď záříte v útoku, ale předtím jste hrál v záloze a také na stoperu? Kde se bere ta univerzálnost?

V létě po odchodu Martina Tomana nám chyběl útočník, tak jsem ze zálohy byl posunut do útoku. Osobně mám radši útočení než bránění, takže jsem zpětně za tento krok rád. Moderní fotbalista musí být variabilní a umět hrát na více pozicích. Já jsem to tak měl žácích a dorostech, kde jsem neměl jeden přesný post, ale hrál jsem různě. To jsem si přenesl i do dospělého fotbalu. Co se pozicí týče, nedělal bych z toho vědu. Osobně moc nemám rád, když se moc řeší taktika a úkoly na hřišti. Stále je to jen fotbal a zábava, a je potřeba to hrát hlavně srdcem.

Na konci minulého roku jste ještě měl zajímavé intermezzo, když jste naskočil do přípravného zápasu za druholigovou Příbram. Jak tomu vůbec došlo?

Ano, v listopadu jsem absolvoval trénink a přípravné utkání v Příbrami. Byl to super zážitek. Domnívám se, že k tomu došlo hlavně kvůli tomu, že příbramské béčko hraje taktéž naši divizní skupinu. Zápas proti nim se mi celkem povedl, tak jsem je nejspíš upoutal. Už ke konci podzimu mě oslovil trenér druholigového týmu pan Karel Krejčí, zda si nechci vyzkoušet trénink a přípravu s Příbramí. Neváhal jsem ani chvilku a možnost přijal. Po zápase jsem dostal pochvalu a byli jsme domluveni, že naskočím na čtrnáct dní do zimní přípravy v lednu.

Nakonec z toho sešlo. Proč?

V průběhu prosince jsem se připravoval individuálně podle rozepsaných tréninků z Příbrami. Po Vánocích jsem měl s panem Krejčím telefonát, kde jsme si potvrdili, že s tím počítáme a že mi na začátku ledna dá vědět všechny potřebné detaily ohledně mé přípravy včetně zahájení, ubytování a dalších věcí. To bylo naposledy, co jsem z panem Krejčím mluvil, od té doby ze strany Příbrami nedošlo k žádnému kontaktu. Byl jsem z toho celkem zklamaný, jelikož jsem chtěl zažít profesionální přípravu. Mrzí mě, že jsem jim ani nestál za telefonát, kde by mi řekli, že nemají zájem. Vykládám si to tak, že přivedli jiné hráče a já jsem už nebyl zajímavý.

Jste v ideálním fotbalovém věku, chtěl byste si zahrát vyšší soutěž? Měl jsi během zimní pauzy nějaké další nabídky?

V pětadvaceti letech jsem v ideálním fotbalovém věku, ale pro větší kluby už jsem moc starý, ty spíš zajímají hráči kolem dvaceti let, kde se dá ještě očekávat významný progres. Osobně ambice určitě mám, rád bych si vyzkoušel vyšší soutěž, ale upřímně s tím už moc nepočítám. Nabídky jsem během zimy od českých klubů neměl. Nabídky přišly pouze z nižších rakouských soutěží, ale přestup tam mi momentálně nedává žádný smysl.

Stále platí, že trénujete i jindřichohradecké žáky?

V klubu už řadu let trénuji kategorii starších žáků. Ta práce mě velmi baví, je super rozvíjet mladé hráče fotbalově, ale i lidsky. Snad se mi to daří. Někdy je to pěkně náročné, jsem na hřišti téměř každý den. Po tréninku žáků, které jsou třikrát týdně, zůstávám rovnou na svůj trénink. O víkendu mám většinou oba dva dny s fotbalem. Trénování i hraní mi však dává smysl, takže v tom plánuji pokračovat.

Hradeckému mládežnickému fotbalu se v poslední době docela daří…

Mládež mi dělá obrovskou radost. Chtěl bych vyzdvihnout dorost, který od léta hraje také divizi a zvládá to výborně. Na skvělou dlouhodobou práci trenéra Jana Beneše, jenž na konci minulé sezony odešel do Táborska, navazuje Míra Zeman, který odvádí taktéž výbornou práci.

Studujete pedagogickou fakultu na Jihočeské univerzitě a letos budete končit. Jak se vám daří skloubit studium s fotbalem na této úrovni?

Čeká mě během jara těžký boj nejen na hřišti, ale i ve škole. Měl bych dokončovat vysokou školu, dopsat diplomovou práci, takže je možné, že v některých chvílích půjde fotbal trochu stranou a přednost dostane škola. Mým oborem je tělesná výchova a zeměpis pro druhý stupeň základních škol, takže od září bych snad měl být učitelem na některé z jindřichohradeckých škol.


Načítám tabulku ...