Po horším podzimu Soběslavští na jaře zase nabrali dech, z posledních šesti utkání pět vyhráli a v tabulce jsou čtvrtí. „Jaro se nám v Soběslavi vždycky daří lépe,“ usměje se. „Vyhovuje nám asi delší zimní příprava, kdy nabereme dostatek fyzických sil a lépe si to sedne,“ míní.

V letošní sezoně mohlo hrát určitou roli i úspěšné podzimní tažení týmu domácím pohárem, které vyvrcholilo až duelem s prvoligovým Hradcem Králové. „Pohár byl rozhodně zážitkem pro nás i pro fanoušky. Určitě nám to ale také vzalo dost sil, protože nejsme zvyklí hrát středa – sobota. Když se k tomu přidal i větší počet zranění, tak se to na našich podzimních výkonech muselo projevit,“ je si vědom.

Po loňském druhém místě byly ambice u Lužnice poměrně vysoké, i když o případném postupu se nahlas nemluvilo. „Je fakt, že loňským druhým místem jsme fanoušky namlsali,“ připustí. „Chtěli jsme hrát zase nahoře, ale podzim nám nevyšel podle představ. Sami jsme se možná dostali v hlavách pod tlak, protože jsme měli větší očekávání. Ale na jaře už je to lepší a uhráváme dobré výsledky, abychom skončili nejhůř do pátého místa.“

Martin Červenec je velkou oporou fotbalistů Soběslavi.
Soběslavští fotbalisté porazili druhou Aritmu a chtějí se prát o stupně vítězů

Filip Vaněk kroutí v Soběslavi už šestou sezonu a nelituje, že dal vale vrcholovému fotbalu a hraje už spíše pro radost doma. „Musím říct, že jsem se do Soběslavi vracel rád a pořád mám velkou motivaci tady hrát. Baví mě to. Jsou tady fanoušci, kteří mě znají od mala. Jsem tady rád, to musím říct,“ zdůrazní.

O možnostech zahrát si ještě vyšší soutěž už zkušený záložník moc nepřemýšlí. „Nikdy neříkej nikdy, nějaká zadní vrátka si ještě nechávám pootevřená. Že bych šel někam výš, to už asi ne. I vzhledem k tomu, že mám dobrou práci,“ vysvětluje. Nabídek z tuzemska překvapivě moc nechodí. „Co jsem v Soběslavi, tak se jednou ozval Písek, jinak z Česka nic. Z Rakouska chodí nabídky pravidelně a možná bych to jednou zkusil. Uvidíme. Hraje tam brácha, vždycky jsme si chtěli zahrát spolu. Povedlo se nám to v jedné sezoně tady v Soběslavi. Třeba se nám to ještě někdy povede. Ať už tady, nebo právě někde v Rakousku,“ přemítá.

Spartak trénuje třikrát v týdnu. „Snažím se tréninky nevynechávat. Občas to i kvůli rodině nevyjde, protože fotbal na úrovni divize je časově dost náročný a není lehké to vždycky skloubit. Naštěstí mám velmi tolerantní manželku, která mě ve sportu podporuje,“ posílá poděkování své životní partnerce.

Zdroj: Deník/ Pavel Kortus

Vrchol své fotbalové kariéry zažil Vaněk hned v jejím úvodu, kdy působil v českobudějovickém Dynamu. Připsal si na konto dva prvoligové starty. „Kariéru jsem měl slušně rozběhlou a asi se z ní dalo vytěžit víc,“ uzná. „Byl jsem i v reprezentační osmnáctce a dvacítce. V áčku Dynama to pak ale bohužel nevedlo k tomu, abych měl dostatečné herní vytížení. Tak jsem se pak rozhodl vrátit do Soběslavi, která v té době postoupila do divize. Nejprve jsem šel jenom na hostování, které se ale později změnilo v přestup,“ vrací se ke svému odchodu z nejsilnějšího jihočeského fotbalového klubu.

Na svůj prvoligový debut vzpomíná velice rád, když zasáhl doma do duelu proti pražské Spartě. Jeho tým nakonec prohrál 1:3. „Zážitek to ale byl krásný. Naskočil jsem do skoro vyprodaného zápasu. Hezké vzpomínky ale mám i na svůj druhý start v první lize v Liberci, kdy jsem hrál na Tomáše Coufala, jenž teď obléká dres West Hamu United v Premier League. Byly to parádní zážitky. Škoda, že jich nebylo víc, ale na druhou stranu jsem spokojený, že jsem si vůbec mohl profesionální fotbal zkusit,“ uzavře soběslavská opora.


Načítám tabulku ...