Pouze dvacetičlenná skupina pozvaných (a zdravých) hostů se zúčastnila komentované prohlídky velké, bilanční výstavy obrazů českého malíře ukrajinského původu Michala Ščigola v Obrazárně Špejchar Želeč v sobotu 29. května. Nebylo možné uspořádat tradiční vernisáž v obvyklém rozsahu, proto tato náhrada.

Na pohled tichý a nenápadný tvůrce, muž vybraných způsobů, oplývající velkým rozhledem a obdarovaný mízou pracovitosti, sotvaže promluvil uprostřed oceánu svých sugestivních  děl, rázem si podmanil přítomné diváky. Čím je tenhle malíř, kterého do Česka (v roce 1992 ještě do Československa) přivála nutnost léčit v naší zemi syna postiženého mozkovou obrnou, čím je tak zvláštní, osobitý a tedy i při své drobné postavě nepřehlédnutelný? Především hlubokými znalostmi české historie, které přeskupil na plátna svých rozměrných obrazů. A výjimečný je i svou houževnatostí, nezdolností, vytrvalostí. Bez oddechu a nepřetržitě i ve svých 75 letech těží z talentu, který mu byl darem nebes svěřen a nadto pomáhá prezentovat práce jiných malířů ve své malé galerii v Praze. Nezná žárlivost a hrubé slovo neoplácí stejnou mincí. Překvapil mě, když evidentní hysterii pojmenoval jako chvilkové vzrušení: taktní a uhlazené jednání je dominantním rysem jeho ušlechtilé osobnosti. Až k hranici dojetí přivedl hosty ve špejcharu, když hluboko smekl klobouk před Martinem Novákem, který s rodinou ze svých prostředků provozuje mohutnou galerii v Želči. Za devět let provozu špejcharu jsem dosud nezaznamenal tak emotivní poklonu osvětové práci  statkáře - dříče…

Sám malíř projevuje širší uznání a obdiv rovněž jiným mistrům, k jakým se řadí například Vladimír Komárek, který se stal i jeho blízkým přítelem. Maluje v cyklech, povětšinou rozmáchle a s užitím expresivních barev, ale řada děl je utkána i ze smutečně laděných odstínů černé. Život nebolestivý a netruchlivý, není opravdový život. Přes rány uštědřené autorovi zlomyslnou rukou osudu, zůstává Ščigol obdivuhodným optimistou a nezlomným snílkem. Míní, že v každém člověku vězí kousek dobra a na tom je třeba stavět. Dokáže se klanět velikánům jako byl Franz Kafka nebo Albrecht z Valdštejna, přestože v jejich povahách a činech zaznamenal i poryvy nesouladu, nesnižuje to jejich význam a hodnotu. Tyto dvě složité postavy ho zaujaly natolik, že o každém vytvořil celý cyklus pláten - jsou to úseky jejich života psané  zkoumavým štětcem porozumění.

Výstava tak mimořádná by neměla ujít pozornosti milovníků umění. Vedle představení děl ruských mistrů světového významu v Alšově jihočeské galerii na Hluboké nemá patrně v tuto chvíli Jihočeský kraj větší výtvarnou událost na programu.

Pavel Šmidrkal