Jak mohli ti lidé jen tak odejít a všechno tu nechat. Ptám se často sama sebe. Dokumenty, fotografie, osobní věci, nádobí, hračky, nábytek, vybavení, dokonce i cennosti. Všechno to tu zůstalo napospas chátrání, a dost často i nezvaným hostům.

I po letech ty věci umějí vyprávět příběh domu a jeho majitelů. Jsou tu hračky, byly tu děti. Jsou tu obrázky svatých, krucifix i růženec, obyvatelé byli hluboce věřící. Jsou tu dopisy plné smutku, rodina prožila velkou tragédii. Jsou tu fotografie z velkých životních událostí, rodina zažila krásné okamžiky plné štěstí a radosti.

A tak se přede mnou často odvíjejí zajímavé příběhy zapomenutých domů, jakoby zakletých v čase. Pozoruji je tiše a v ústraní, s úctou a respektem. Nemám totiž právo do nich nijak zasahovat, to moc dobře vím.

Zuzana Musilová