Podél kolejí a lesní Vltavskou cestou přicházíme k lávce nad Studenou Vltavou. Černá rašelinná a z mokřadů tekoucí řeka právě z pod Třístoličníku a nedalekého Haidmühle naplnila koryto dost vysoko a plyne pomalu k soutoku s teplou Vltavou.
V Černém Kříži máme štěstí, zastavil zde akorát vlak, a tak cestu zpět měníme a jedeme do Nového Údolí. Zde je konec České republiky. Vystoupíme a poděkujeme mašinfírovi Františkovi, že nás tak krásně svezl. I těmto zaměstnancům patří velký dík, neboť jezdí denně v turnusech a díky nim vlaky jedou i sem.
Ze zastávky po cestě do Stožce jdeme opět po toku Studené Vltavy. Nikde ani živáčka, jindy v této době plná stezka cyklistů, bruslařů i pěších se vylidnila. Před Stožcem se zastavíme u bývalé roty Pohraniční stráže, později Cizinecké policie a dnes zející prázdnem. Třeba i to se změní, vždyť pokud máme být celý zbytek roku a část příštího doma, zde se může najít zajímavý objekt pro turisty. Postojíme u stožeckých sádek, kanálem od jezu procházíme k hotelu Pstruh a teprve zde potkám kamaráda Petra s přítelkyní. Oba mají roušky a se smíchem mi říkají ahoj, jak vidíš i tady na konci světa máme roušky a láska nám sluší, tak nás vyfoť a pošli to tam. Ano slušelo nám to všem a krásné foto posílám. Ze dvou metrů pořízená fotka ahoj a snad v lepších časech.
Nabíráme na čtyřech kolech směr Volary. Zastavíme ještě před Soumarským mostem, kde jsem si musel vyfotit následky vichřice Sabiny, která jako by byla špatnou předpovědí těchto dnů.
LADISLAV BERAN
