"Kdo zachrání malého hlodavce?" Zněl titulek lidí, kterým není lhostejné utrpení zvířete. Dcera nakonec volala i mě: "Vyzvedni ho a já ho předám do záchranné stanice malých hlodavců!" To se stalo v neděli a já v pondělí vystupovala z autobusu a převzala od paní, která zvířátko našla, malého morčíka, vlastně ještě mládě. Mahátma Gándhí řekl: "Velikost národa a jeho morální pokrok můžeme posuzovat podle způsobu jeho zacházení se zvířaty.“

V tomto případě jsme na tom s morálkou velmi špatně. Vyhodíme nedojedenou svačinu, věc do dosloužila, tak proč by jsme nevyhodili zvíře?

"Už děti nebaví, tak pryč sním! Hodíme ho k popelnici a je vyřízeno!" Dotyčného vůbec nezajímalo, že takové vyhozené zvířátko nemá moc šancí k přežití, ale to bylo zřejmě to posledním čím by se trápil: "Je pryč a hotovo!" Myslím, že by se měl dodatečně zastydět, ale to také nebude umět. Snad proto existují lidé s velkým srdce, kteří rozjedou akci aby i malé zvířátko dostalo šanci.

Morčátko, pan Popelka zůstal už u mě. Do dalších rukou jsem ho nedala. Nechci už nic riskovat.

Jen prosím, aby lidé nebyli lhostejní, i nechtěný hlodavec se dá umístit do záchranné stanice a následně do dobrých rukou

A. Radačičová Tábor