Zatímco většina jiných zvířat se snadno podrbe kdekoliv na těle s pomocí svých končetin, tento sudokopytník se dvěma hrby takovou možnost nemá. Ale protože i velbloudy může občas svědit kůže, musí se – stejně jako třeba ovce, kozy, koně, tuři a další zvířata – tu a tam podrbat třením těla o pevnou oporu.

A protože by nebylo žádoucí, aby mohutné zvíře využívalo k drbání třeba pevné oplocení výběhu, instalovali v Táboře velbloudovi do výběhu speciální drbátko – „kartáčovník". Kmen uschlého stromu, na kterém jsou pevně přidělané kartáče, využívá táborský velbloud s neskrývanou slastí.

Samec Jeppe se narodil v dánském Aalborgu. Velkou část života prožil v pražské zoo a třetím rokem ho mohou vídat lidé v Táboře, s velbloudicí Frídou snad do budoucna zplodí mladé, je to otec s bohatými zkušenostmi, už má na kontě patnáct potomků.

Filip Sušanka