Budova je to festovní, více než dvě stě let stará. Ještě vlastně jen nedávno chránila úrodu pole – dnes vícekrát do roka střeží úrodu kumštýřského ducha, který má navíc žně a dožínky v podstatě nepřetržité.

Což se samozřejmě neděje jen tak samo sebou. Došlo zde ke vzácné konstelaci lidí a událostí, která způsobuje, že masivní trámoví stavby je oporou čemusi daleko mohutnějšímu, než je prostý krov.

Jako by Galerie Špejchar byla svého druhu bytostí, podobně jako mýtická Gaia. Svébytný tichý svět, který sám oslovuje ty, kteří mu mohou být blízcí.

Libor Hlaváček