Mám na mysli operu Rusalka, jejíž autorem je Antonín Dvořák a libreto napsal Jaroslav Kvapil. Ve venkovním prostředí zdejší Hospůdky U jezu se pod pomyslnou taktovkou sólisty Moravského divadla Olomouc a zdejšího rodáka Jiřího Přibyla odehrála upravená zkrácená komorní verze světoznámé opery ve scénickém provedení, bez výstupu sboru a lesních žínek za doprovodu klavíru. Exteriér dráchovské hospůdky se k takovémuto vystoupení přímo nabízí. Kromě kurtů, které jsou využívány na nohejbalová klání, je zde i "zelená" část, jíž dominuje jezírko s vrbami, denivkami a rákosím a se starou stylovou stodolou v pozadí.

Páteční vystoupení nebylo náhodné. Již v létě 2018 vznikl nápad uspořádat venkovní vystoupení u příležitosti stého výročí vzniku dráchovských ochotníků, kteří hrávali, mimo jiné, i ve zdejší hospodě v č.p. 3 (svého času bývaly v Dráchově tři hospody), kde v roce 1930 nechal hostinský na vlastní náklady přistavit jeviště… Tentokrát byl záměr uspořádat venkovní představení pod širým nebem. A když venku, tak při představení využít jezírko, a když jezírko, tak proč nehrát třeba právě Rusalku. Jenomže, přišla doba covidová. Nicméně Dráchovští se svého záměru nechtěli vzdát. Zejména, když sem za maminkou do svého rodného domu nadále velmi často jezdí sólista Moravského divadla v Olomouci Jiří Přibyl.

Během letošního jara byla myšlenka uspořádat venkovní představení Rusalky oprášena, Jiří Přibyl oslovil své profesionální operní kolegy a byl dohodnut termín. V ten okamžik však teprve začala úmorná práce několika nadšenců, aby venkovní scéna byla připravena tak, jak má. Když v pátek večer zazněl třetí gong a na lavičkách sedělo na 250 (!) natěšených diváků, spadl organizátorům kámen ze srdce.

Roli vodníka si střihl Jiří Přibyl, Rusalku ztvárnila Barbora Řeřichová, prince Milan Vlček, dvojroli ježibaby a cizí kněžny Alžběta Vomáčková, hajného hrál a zpíval Zdeněk Kapl a kuchtíka Tereza Papoušková. Klavírního doprovodu se ujala Milada Jedličková.

Když představení skončilo a diváci ve stoje aplaudovali účinkujícím, měsíc v úplňku již byl hodně vysoko. Všichni do jednoho si nádherný srpnový večer užívali a velké ocenění pro dráchovské bylo, když jim profesionální umělci z olomouckého divadla vysekli poklonu za skvěle připravenou scénu, kterou by mohli závidět i v leckterém divadle. A jak při svém závěrečném proslovu poznamenal Jiří Přibyl – Takhle, v přírodním prostředí, by si to zřejmě představoval i samotný Antonín Dvořák.

Roman Růžička