Blížilo se jaro roku 1977. Pomýlení soudruzi se znovu učili milovat Sovětský svaz. Nám to bylo jedno. Učili jsme se v oboru zedník u stavebního podniku a praxi jsme měli v Soběslavi. Naši starší kamarádi, kteří už měli „výučák“ v kapse, byli přesunováni na stavbu vepřína do Turovce. To byla stavba hrůzy. Uprostřed bažiny. Mistrem byl Pepík Král, přezdívaný Monarcha, který přišel z JZD Lepší zítřek. Výučák měl napsaný na pytli od cementu a uměl pracovat s pásákem.

 

Jaro na Turovci

 

Přišlo jaro na Turovec

probouzí se Monarchovec.

Starej král na pásáku sedí,

do prořídlých řad zedníků hledí.

A volá hola hola.

Až nás soudruzi na Turovec povolají,

ať z tý břízy mi lopatu udělají.

Já pak budu rád na Soběslav vzpomínat.

 

Kdyby byl Turovec jako Soběslav,

šel bych tě, Andulko, večer milovat.

Ale že je Turovec jediný bažinec,

šetři mi, má milá, šetři mi na věnec.

 

Budování vepřína Turovec trvalo dlouhých pět let, bez mé pracovní účasti. Na podzim roku 1980 bylo skončeno a stavební podnik byl vyznamenán Rudým praporem.

 

Petr Viktora, Bechyně