První lidé byli sběrači rostlinné potravy a na masitou potravu přivykli spíše tak, že se zmocňovali zvířat náhodou uhynulých nebo úlovků šelem. Teprve drsné podmínky doby ledové udělaly z pravěkého člověka lovce. Na konci doby ledové ztratil člověk-lovec dostatek velké zvěře k přežití a začal se živit sběrem, a rybolovem podle podmínek, v nichž se ocitnul. Lovy na sklonku doby kamenné se změnily podle výběru zvěře, která podle místních podmínek tenkrát žila.
Od starověku dochází ke zdokonalování primitivních zbraní pro lov. Lov zvěře byl samozřejmou součástí všech praobyvatel Evropy. Lov ve starověku už nebyl pouhým obstaráváním zvěřiny ani ochranou proti škodlivým druhům. Byla to zábava, sport a mnohdy i slavnostní událost. Starověk ještě pojem ochrany neznal.
Od 9. a 10. století byla již povinnost pečovat o lesy a o zvěř. Teprve koncem 17. a 18. století se začala vytvářet myslivecká morálka a soubor zásad. Nejprve na panstvích uvědomělých šlechticů  a později prostřednictvím různých spolků i ve veřejnosti.
Teprve v 19. a 20. století pak prošla myslivost konečným vývojem a stala se z pouhého lovu odbornou činností, zaměřenou na chov, zvyšování kvality a všestrannou péčí o zvěř a přírodní prostředí. V České republice je přibližně 90 tisíc držitelů loveckých lístků, asi 10 % tvoří ženy. Myslivců je v Česku rok od roku méně, počet honiteb však mírně stoupá.

František Novotný, Tábor