Husa velká má totiž valnou část svého areálu výskytu i hnízdění v severní Evropě, ale část tamní populace létá k nám na zimu, vzhledem k jejímu mírnějšímu průběhu, v porovnání například se středním Švédskem. Tento jev je známý i u jiných druhů, například havranů. Husy velké, které hnízdí u nás v jižních Čechách, se na zimu naopak zpravidla stahují na jih, až do severní Afriky a v tomto období se vracejí zpět.

Zajímavý trend, který se v migraci ptáků stále více projevuje, je ten, že někteří jedinci se na dalekou cestu na jiný kontinent nevydají. Migraci řídí obecně fotoperioda (změny v délce dne), aktuální nabídka potravních zdrojů a aktuální klimatické podmínky. Pro některé druhy tak opakující se mírný nástup i průběh zimy v souladu s dostatkem přirozené potravy znamená, že zůstávají i přes nejchladnější období roku, což je příklad i čápů bílých.

Pokud je však přeci jen zastihne zima s vysokým sněhovým pokryvem, musí se rychle vydat jižněji za potravou, ale nemusí to být nutně až do Afriky. Trend "neochoty" migrovat v zimním období je u některých druhů již spojován do souvislostí s globálními změnami klimatu.

V tomto období před několika lety jsem měl možnost u Turovce krátce pozorovat poměrně vzácného "zatoulance" z dalekého severu. Byla jím tundrová labuť malá neboli labuť Bewickova (Cygnus columbianus), která hnízdí daleko za polárním kruhem kolem Bílého moře v Rusku. Na zimu se také stahuje do klimaticky příznivějších částí Evropy, zejména ale do Británie či Holandska. U nás se tedy během zimy objeví několik málo jedinců, kteří si sem během přezimování "odskočí" ze západní Evropy.

Ondřej Kott