Malíř Valentin Horba v sobotu 2. července ovládl Galerii Záliv Lázně Bechyně, a protože je přátelské povahy a veselé mysli, nalinkoval téměř stohlavému publiku náladu stejně tak uhlazeně hebkou, jakou vyzařují jeho obrazy. Úvod vernisáže patřil zpěvačce Kamile Urbanové, která uhranula diváky svými melodiemi. Při jejím vystoupení se velký prostor vstupní haly budovy Olga ztišil, jako snad nikdy před tím. A otevřela se široká cesta k dílu vystavovaného autora.

Malíř Horba se označuje sám za lidového tvůrce a není to jen tím, že přenáší na plátno vyšlechtěnou krásu jihočeských zámků, kostelů, kapliček a stavení selského baroka, ale on všechny ty výjevy jemné barevnosti a laskavého vzezření okrašluje vtipnými vsuvkami. Sem tam přidá nebi vzducholoď nebo rogalo, do kočárku na návsi uloží vodníka s počítačem, za volant traktoru posadí medvídka, zimní noc obohatí o sněhuláka s bubínkem. Absurdní humor? A právě tím je Horba výjimečný, vskutku originální. Jeho výpověď je pokaždé vtipná a laskavá zároveň: přináší oblohu bez mraků napájenou zvláštní modří, září žlutou fasádou a červeným ohýnkem střech, kde za komínem sedí kočka. Nabízí totiž to, co lidé nejvíc vítají: vlídnost, humor a nevídaná překvapení. Jde vlastně o setkání snu, jakési malířovi představy ideálu s realitou. Obdivuhodně se mu daří pěstovat líbeznost, která ale nesklouzne k přeslazení.

Těžko odolat kouzlu jeho obrazů, těžko je opouštět a odnášet si je domů jen v paměti. Čtvrtina výstavy se na místě prodala. Byla to malá smršť. Tuhle vlastnost si lázeňská galerie v Bechyni už vypěstovala, pokaždé se tu autoři poměrně rychle loučí se svými mladými láskami – plátny. A tyhle jihočeské obrazy mazlivého dne a něžné noci nemohly prožít jiný osud. Ještě z nich nevyvanula vůně barev a už se začaly rozbíhat do nových domovů.

Valentin Horba, který drží pastelky a štětec od dětství, maluje každý den od pěti ráno, maluje přemýšlivě a pilně. Začíná se prosazovat v aukcích. Vyprodává svůj ateliér, kde ho lidé často navštěvují. Za chvíli přijme sedmdesátku svého věku a přitom budoucnost má stále ještě před sebou. Není to šťastný muž? Je!

Pavel Šmidrkal, kurátor