Od počátku z nich vyzařoval klid a pohoda. Diváky s sebou vzali na toulky přírodou s "vodním" zaměřením. Písně větrů, Vodník (ale ne ten jihočeský, nýbrž z Berounky) nebo Lodní pytel. A pro změnu se skladbou Můj barevný svět zamířili do náruče swingu. Karlínský nábřeží nás ponořilo do cestovatelských vzpomínek v retro stylu. Stejně retro zněl i přídavkový Mackie Messer.

A co domácí Jen tak tak, který tradičně zahajoval? Představili svůj známý program. Pozvali nás na velký šálek dobře odpíchnutého folku, na ucho pověsili náušnici jemné nostalgie, přidali obejmutí plné energie včetně jednoho karetního (nebo deštivého?) blues, zavzpomínali na kdysi promarněnou nádražní lásku a spolu s andělským hlasem Lenky Martinů popřáli život.

Kdo by se chtěl podívat na další koncert z cyklu Folk mezi řekami, nechť se staví 31. března, kdy pozvání domácích Jen tak taků přijala štika ve folkovém rybníčku, kapela Spolektiv.

Pavel Černý