Oslava narozenin Jana Bauera se měla původně konat na vernisáži výstavy Festival knih Jana Bauera v neděli 1. března v Městské galerii ve Vodňanech. Spisovatel ji ale musel ze zdravotních důvodů odložit. Návštěvníci a kamarádi mu aspoň na dálku přáli brzký návrat z nemocnice domů a především uzdravení. Doufali, že se společně setkají na plánovaných akcí letošních „Zeyerovek“. Ty se však z důvodu koronavirové pandemie odkládají na podzim. Naštěstí si díky bezkontaktním technologiím můžeme s Janem Bauerem psát či volat a čtenáři si mohou přečíst následující krátký rozhovor.

Na vernisáž tvých knih přišlo padesát gratulantů a smutek nad tvou nepřítomností vystřídala starost. Jak se ti nyní daří a co v čase, kdy nemůžeš cestovat za čtenáři do knihoven po celé republice, děláš a co tě potěšilo?
Bohužel mi vernisáž překazila silná chřipka, která těsně předešla koronavirovou epidemii. Teď už jsem naštěstí zdráv, tak čas trávím především psaním další historické detektivky, která se bude jmenovat Vraždící golem. Vyjít by měla ještě letos.

Patříš mezi osobnosti, které Vodňany mezi širokou veřejností proslavily. Než ses nedávno odstěhoval do Českých Budějovic, museli jsme v muzeu pravidelně zodpovídat dotazy, zda skutečně ve Vodňanech bydlíš, jestli jsme tě někdy viděli apod.? Byla to náhoda (pro nás bezesporu šťastná), že jste s manželkou zakoupili dům pod Račickým vrchem?
Byla to úplná náhoda. Bydleli jsme v Praze a o víkendu jsme jezdívali s manželkou na tchánovu chatu na Berounce. Ne vždy jsme se však s manželčinými rodiči shodli. Však to jistě všichni znáte. Proto jsme hledali něco vlastního a vzhledem k tomu, že jsem tehdy, bylo to v roce 1973, pracoval v Zemědělských novinách, narazil jsem tady na inzerát na chalupu u Vodňan. Odpověděl jsem jako první, domluvili jsme se s majitelem a stali se z nás chalupáři. V roce 1998 jsme se sem přestěhovali natrvalo a já tady vydržel až do vážného onemocnění manželky. 

Proslul jsi jako autor historické detektivky převážně z období středověku. Čtenářský rozhled a dějepisné znalosti jsi zúročil v knihách o panovnících a šlechtických rodech. Věnoval si se ale i poutnickým knihám o historii české krajiny. Navštěvuješ také historické objekty a hrady – máš některé v oblibě? Případně, který hrad jsi dosud v Čechách nenavštívil, přestože bys o to stál?
Samozřejmě české a moravské hrady a zámky a jejich historie jsou mou velkou vášní. Není však v mých silách spatřit skutečně všechny. Asi nejraději mám zámek v Českém Krumlově, protože jsem v tomto městě žil v 60. letech minulého století. Ale rád mám také zámek v Telči nebo v Jindřichově Hradci či v Třeboni. 

Výstavu v městské galerii, která byla otevřena pouze devět dní, se budeme snažit prodloužit, aby nezůstala nedostupná pro všechny zájemce. Téměř stovku vystavených knih (většina je z fondu Městské knihovny Vodňany) jsi doplnil publikacemi ze spisovatelských počátků s ekologickými tématy a rozhovory s vybranými osobnostmi, ale také knížkami, které jsi nevydal pod svým jménem. Co tě vedlo k používání pseudonymů, a to zvláště k těm ženským?
To byl nápad nakladatele. Chtěl ode mne milostný historický román a domníval, že pokud bude na něm podepsána žena, bude to věrohodnější a hlavně se kniha bude lépe prodávat. A tak vznikla Anna Březinová a později také Viola Slavíková. 

Nelze se nezeptat, na jakou knihu se mohou čtenáři těšit a kolikátá to již bude v pořadí?
Všechno záleží na tom, kdy se po epidemii otevřou knihkupectví. Ale už teď si mohou zájemci objednat na webových stránkách nakladatelství MOBA Brno mé romány Všude číhá smrt a Věčný je jen Bůh. V květnu by měla vyjít další kniha s názvem Než přijde kat. Kolikátá to bude? Tuším asi 190.

Děkuji nejen za rozhovor, ale i za tvůj přátelský vztah k našemu městu. Přeji zdraví, optimismus, pohodu a stálý úspěch u věrných čtenářek a čtenářů!

 Jitka Velková