Jak nějaká věc vypadá, to je pro nás rozhodující v našem světě. Obyčejná obložená houska dostane úplně jiný význam, pokud bude prodávána v plastové krabici a zataveném obalu. Vnější vzhled věci je nejdůležitější tam, kde je každému jasné, že uvnitř je pořád to samé. Naše popelnice jsou plné krabic, plastových sáčků, sklenic a plechovek, obalů, které jsme nuceni koupit se zbožím, a přitom jsou jen odpad. Jaký důraz klademe na obal, je vidět především o Vánocích. Jak velmi se snažíme při balení svých vánočních dárků! Sháníme vánoční papír, mašličky, stuhy, aby naše dárky vypadaly co nejlépe.

Největším zločinem je, pokud dárky někdo rozbalí před Štědrým dnem. Ale když už nastane čas a dárky se smí rozbalit, už to není důležité. V tom okamžiku víme zcela přesně, co je obal a co je dárek. Roztrhneme papír (i když je tak krásný) a věnujeme svou pozornost jediné důležité věci ­- dárku, který se objevil. Bez váhání přesně víme, co si necháme a co pak po vánocích budeme vyhazovat.

Proč to říkám? ­ I v našem známém vánočním příběhu je mnoho obalu. Vánoce jsou zabaleny do legend s pastýři a anděly, mudrci od východu, se chlévem, jeslemi, volem a oslem. A zde už si najednou nedokážeme tak jednoduše říci, co je obal a co je obsah, co si máme nechat a co je sice hezká, ale nepodstatná ozdoba.

U dárků poznáme co si máme ponechat a co smíme vyhodit. U Božího vánočního daru jsme zmateni. Ano, někdy máme dokonce pocit, že všechno je jen obal a že neexistuje ve skutečnosti žádný dar. Když si odmyslíme pastýře, anděly, atd. co nakonec zbude? Když odstraníme jeden obal po druhém, zůstane na konci snad jen čokoládový Santa Klaus?

Nebo jsou i obaly důležité? Nejsou ony ve skutečnosti to zajímavé na Vánocích? Ano, všechny tyto věci jsou důležité, tvoří velkou část sváteční nálady, ale nejsou tím, čeho se máme držet, nejsou tím vlastním dárkem. Oslava Vánoc je hezký zvyk, ale přesto existuje něco, co po Vánocích nezahodíme. Boží dar pro nás je dítě, které se o Vánocích narodilo. Dítě, které jako každé jiné jednou vyroste, dospělý Syn Boží, který je v našem životě, který se může s námi radovat nebo být smutný.

Bible jej nazývá Emanuel ­ Bůh s námi. Ježíš Kristus je Boží dar, který nenacházíme pod vánočním stromkem, ale v evangeliu sv. Jana: »Neboť tak Bůh miloval svět, že poslal svého jednorozeného Syna, aby všichni, kteří v něj uvěří nezahynuli, ale měli život věčný«.

Když si o Vánocích dáváme dárky, dáváme najevo svou lásku. Bůh ukázal světu svým darem, že nás miluje. Tento dar je míněn docela osobně, stejně jako ostatní dárky, které leží pod stromečkem. Na balíčku máš jméno. Bůh miluje tebe a miluje mne. Bůh nám daruje svého jediného Syna. Za tím vším je nesmírná Boží láska, sám pro sebe si neponechává nic, daruje se nám sám a celý, abychom nic neztratili, nýbrž získali věčný život. Když jde Bohu tolik o nás osobně, bylo by přece škoda, kdybychom jeho dar nepřijali, nebo po svátcích spolu s obaly odložili stranou.

Bylo by škoda vidět Vánoce jenom jako obal, jako staré tradice, a přitom nevpustit Boží lásku do našeho života. Když potom později zjistíme, že náš život je navzdory všem darům prázdný, bez obsahu, bez lásky a pravdy, prázdný obal, odhozený a promrhaný. A abychom nemuseli této nouzi hledět do očí, tak neustále do sebe cpeme něco zdánlivě cenného a stále rychleji utíkat před pravdou a Boží láskou. Dovolme si ji vybalit a přijmout! Kristus je náš vánoční dar, který si můžeme ponechat, když odložíme všechny historky a legendy, které rozptylují naši pozornost. Je to Boží dar pro nás.

Christof Lange, evangelický farář

close info Zdroj: Deník/ Redakce zoom_in Vánoce, Vánoce přicházejí