Své taneční jsem si prožil v sále Adalbertina v Hradci Králové, se svými spolužáky ze střední školy, někdy na začátku šedesátých let. Zážitky z nich jsou nezapomenutelné. Vzpomínám, jak jsme si na chodbě našeho domu po návratu z každé lekce opakovali se spolužákem Frantou kroky tanců, které jsme se ten večer naučili. Spolužák u nás po tanečních vždycky přespával. 

Naše spolužačky chodily do tanečních o celý rok dříve než my kluci. Dělaly nám poradkyně a přišly nás zkontrolovat na Prodlouženou a Věneček. Chválily naše pokroky a povzbuzovaly nás, že jsme dobří tanečníci, což nám lichotilo.

Po 40 letech jsem se do stejného sálu vrátil při Věnečku své neteře Olinky. Byl jsem potěšen, že je to tam stále stejné. Sváteční pocity, silné vzrušení při vzpomínce na to, co jsem tu kdysi prožíval. Byl jsem tu už jen jako fotograf a doprovod rodiny mé sestry, přesto jsem tak trochu omládl. Znovu jsem se nadýchal té nádherné atmosféry vzrušení a mládí, které jsem za ty roky nezapomněl a jistě nezapomenu do konce svého života.

Za hezkou vzpomínku děkujeme Oldřichu Suchoradskému

Také jste při tomto článku zavzpomínali na své tanční? Pošlete nám své vzpomínky a fotky na e-mail: klara.alesova@denik.cz nebo kamila.dufkova@denik.cz děkujeme!