Přicházíme k zarostlé budově a hledáme vstup. Díru ve zdi není těžké najít. Podle lahví od alkoholických nápojů je jasné, že do romantické ruiny chodí popíjet místní děti. Nádvoří pomalu zarůstá zelení, která teď na podzim dotváří nádherné kulisy zchátralé budově. Dveře jsou otevřené, a tak bez váhání jdeme dál.

Procházíme místnosti s drobnými upomínkami na to, k čemu budova původně sloužila. Někde se vyřádily místní děti a zdi pomalovaly a popsaly. Ve sklepě zůstaly demižony s tekutinou, která asi kdysi byla výborným vínem. Na zemi se válí starý koštýř, odvaha ochutnat nám chybí.

V jedné z místností nacházíme lustr vyrobený ze samorostu, šicí stroj, kříž, nábytek a nějaké drobnosti. Čas vyhrazený prohlídce opuštěné sýpky se pomalu chýlí ke konci, už nějak není kde a co prohlížet.

A tak se loučíme se stavbou, která bez péče majitelů pomalu mizí v zapomnění. Ze všech stran ji pomalu pohlcuje zeleň a pečlivě a systematicky ji okousává zub času. Zda se jí někdy podaří navrátit původní krásu a vzkřísit k životu, je zatím ve hvězdách.

Zuzana Musilová