Tady je první tip na výlet od nás:

Okolí hradu Zvíkov

Když na podzim zasvítí sluníčko do barevného listí stromů v okolí hradu Zvíkov, nebo se opře o hladinu Orlické přehrady, je rázem z ceho čerpat energii. Příjemnou procházkou z parkoviště dojdeme až k samotnému hradu Zvíkov. Jeho historie je od počátku spojena s královským rodem Přemyslovců. První krok k založení pravděpodobně uskutečnil Přemysl Otakar I. (1197-1230), který roku 1226 vyměnil tzv. oujezd Oslovský, patřící do majetku kláštera v Doksanech, za šest jiných vesnic. Získal tak do vlastnictví i skalnatý ostroh, na kterém byl hrad vybudován. Zvíkov patří k nejpřednějším stavbám české středověké světské architektury.

Krásný výhled je na hrad také z protějšího břehu, od osady Varta.  Jižně od dnešní osady Varta se nacházela strážní hláska hradu Zvíkova. Strážiště, které bylo opevněno, leží výš než samotný hrad na druhém břehu Vltavy. Výhodu vyššího břehu využily k odstřelování hradu postupně všechny armády, které Zvíkov obléhaly. Od Varty vedou zřetelné pozůstatky silnice z doby 1. republiky, tehdy vedla k přívozu, dnes končí v jezeře. Od Varty je krásný výhled na Zvíkov a soutok Vltavy s Otavou.


Jak hrad ke svému ménu přišel…
Ke Zvíkovu se váže hned několik pověstí. Jedna je o tom, jak hrad přišel ke svému jménu. Svůj název podle pověsti získal díky dceři praotce Čecha, která se zamilovala do jistého mladíka. Otci se její milý nelíbil a vyhnal je z domu. Milenci šli cestou necestou podél Vltavy, až došli na místo, které se jim zalíbilo. Postavili si zde obydlí. Za čas se vydal praotec Čech na lov jelenů a v lese potkal dvě překrásné děti, které ho dovedly za svou matkou. V té poznal svou dceru. Nechal jim na tom místě postavit dřevěný srub a podle toho, že si tam zvykli, jej pojmenoval Zvykov, a tento název se zkomolil.

O půlnoci tu straší rarach
Zmáná je i pověst o Zvíkovské raráškovi, která se vypráví už od roku 1597. Tehdy se prý na Markomance, nejstarší části hradu, prováděly stavební práce. Dělníci, kteří zde pracovali, byli ale z nějakého důvodu vyhnáni z hradu zlým duchem. Rarášek prý straší o půlnoci v korunní síni. Ovšem díky této příhodě získal jméno Zvíkovský rarášek i jeden z alkoholických nápojů, který se dříve vyráběl. Jeho chuť prý byla „hořká jako život a sladká jako hřích“.
Ladislav Stroupežnický podle této pověsti napsal divadelní hru Zvíkovský rarášek, která se v letních měsících často hraje na hradním nádvoří. Stala se předlohou stejnojmenné opeře Vítězslava Nováka.