Život ukrytý v podzemí

Jako hlavní opálové město světa bývá označováno město Coober Pedy, které se nachází v odlehlé poušti v jižní Austrálii. Skutečnost, že se tam nachází množství drahocenných opálů, však poněkud znepříjemňuje všudypřítomné horko. A to skutečně horko s velkým „H“, protože teploty tam podle serveru Unusual Places dosahují až 51 ° C.

Tianmen Shan Big Gate v Číně stoupá v 99 nebezpečných zatáčkách až do výšky 1300 metrů nad mořem
Nejděsivější silnice světa: Přestávají na nich dýchat i nejotrlejší řidiči

Malé hornické město s populací čítající zhruba dva tisíce obyvatel je známé především pro své jeskynní domy. Vyhloubit standardní dům do skály sice přijde tamní obyvatele stejně draho jako stavba běžného domu na povrchu, ušetří však za drahou klimatizaci.

Zatímco běžný život v temných a chladných podzemních prostorách nezní příliš lákavě, mezi cestovateli z celého světa je město Coober Pedy velmi oblíbené. Turistický potenciál dříve ospalé podzemní osady si v roce 1981 uvědomil místní občan Umberto Coro, který tam postavil první hotel. Dnes už má město i síť podzemních obchodů, barů, muzeí či kostelů.

Domov v aktivní sopce

Postavit si své obydlí v sopce není zrovna věc, která by napadla běžného člověka. Přesto je japonská sopka Aogashima trvale osídlená. Jedná se o malý ostrůvek ve Filipínském moři, který se nachází více než 350 kilometrů jižně od Tokia. Jak je zdůrazněno na serveru Unmissable Japan, nejedná se o ostrov se sopkou, ale to samotný ostrov je sopka. Respektive je vrcholem sopky.

Přestože se jedná o velmi izolované místo, žije tam na dvě stovky statečných lidí. Poslední erupce v roce 1785 zabila 140 lidí, téměř polovinu tehdejší populace. Od té doby je Aogashima klidná, jedná se však o stále aktivní sopku.

Zelený ráj uprostřed ničeho

Všude kolem nic než písek a uprostřed něho se jako fata morgána zjevuje malý zelný ostrov. Tak lze stručně charakterizovat oázu Huacachina v oblasti Ica v Peru. Jak uvádí server Home of Travel, jedná se o jedinou pouštní oázu v Jižní Americe.

Park Gródek v Jaworzně, Polsko, 7. 5. 2022
OBRAZEM: Zázrak skrytý kousek za hranicemi. „Polské Maledivy“ vyrazí dech

Je velmi oblíbená mezi turisty. Každý den tento malý zelený ráj navštíví kolem tisícovky cestovatelů, trvale pak v osadě žije jen zhruba stovka lidí.

V Huacachině naprší ročně pouze 25 milimetrů srážek. Za zelenou vegetací stojí podzemní řeka z And, která oblastí protéká. Díky vysoké mineralizaci jejích vod bývalo v oáze léčivé jezero. Jak však přicházelo stále více turistů a s tím stoupala i spotřeba vody, v roce 1988 vyschlo. Od té doby je voda přiváděna téměř pět kilometrů dlouhým potrubím z nedalekého města Ica. Díky tomu je jezero sice znovu plné, avšak ne tak čisté a bohaté na minerály jako v minulosti.

Mrazivé živobytí

Přibližně sto kilometrů západně od města Tasiilaq na východním pobřeží Grónska leží osada Isortoq. Jak je uvedeno na na serveru Air Greenland, v roce 2017 žilo v Isortoqu pouze okolo 70 obyvatel. Nízká zabydlenost má své dobré důvody. Osada leží v extrémně nehostinné oblasti. Isortoq se nachází jen pět kilometrů od ledovce. A jak je možné, že v této mrazivé poušti vůbec někdo žije? Díky spoustě ostrovů, fjordů a zátok, v kombinaci s obrovským množstvím ledu unášeného z velkých ledovců, je tato oblast rájem pro tuleně a další volně žijící zvířata. A kde je hodně zvěře, tam lze najít i lovce.

Termiti? Kdepak, lidé

Obří termitiště připomíná vesnice Kandovan v Íránu. Vesnice nacházející se na horském svahu Sultan Daghi je proslavená svou nádhernou skalnatou architekturou, která je výsledkem sopečné činnosti a ručně vyřezávaných struktur. Lidé tam své domovy doslova vydlabali do skal. Některé z těchto domů jsou podle serveru Your Amazing Places staré až 700 let.

Ačkoli existují další dvě podobné vesnice – v turecké Kappadokii a americké Manitou Cliff Dwellings v Coloradu – Kandovan je přeci jen unikátní. Jedná se o jedinou dosud obydlenou útesovou vesnici na světě. Podle serveru Visit Iran žijí tamní lidé sice v poněkud extrémních podmínkách, obec však disponuje všemi zařízeními od veřejných lázní, škol, mešit až třeba po mlýn.

Něco pro introverty

Napadá vás někdy myšlenka, že byste se nejraději odstěhovali co nejdál od všech lidí? Pak by pro vás tou pravou lokalitou mohlo být souostroví Tristan da Cunha v jižním Atlantiku. Podle serveru TripBase je Tristan da Cunha považováno za nejvzdálenější obydlené souostroví světa. Na oficiálních webových stránkách tohoto souostroví je pak specifikováno, že Tristan da Cunha leží 2 816 kilometrů od Jižní Afriky a 3 360 kilometrů od Jižní Ameriky. Nejbližší pevnina je Svatá Helena vzdálená „pouhých“ 2 430 kilometrů.

Ostrov panenek najdete v Mexiku
Děsivý ostrov šeptajících panenek: Mrtvá dívka změnila místo v cíl duchařů

Tamní populace čítá zhruba 270 lidí a převážně se jedná o farmářské rodiny. A vlastně není divu; na takto izolovaném místě nezbývá obyvatelům nic jiného, než se živit zemědělstvím. Zajímavostí je, že v celé komunitě narazíte na pouhých osm příjmení a celou populaci tvoří jen 80 rodin.

Noc, která nekončí

Jednoho listopadového dne zapadne slunce a dalších šedesát dní není vidět… Začátek hororu? Ne, realita v odlehlém městě Barrow na Aljašce. Řeč je o nejsevernějším městě v USA a zároveň o jednom z nejseverněji položených měst na celém světě. Jak je uvedeno na serveru Tripbase, žije v Barrow kolem čtyř tisíc lidí. Tamní populace se však rychle snižuje. A kdo by se taky divil? Dlouhá polární noc a teploty klesající k - 30 ° C nečiní z Barrrow zrovna nejvlídnější město na světě.

V úplně jiném vesmíru, přesto pořád na Zemi

Za nejprapodivnější ostrov na světe lze označit Sokotru nacházející se v Arabském moři. Ostrov patří k Jemenské republice a unikátní je především svou nevšední faunou a flórou. Nachází se tam zcela unikátní formy života, díky kterým je Sokotra považována za „nejmimozemštější“ místo na Zemi. Podle serveru The Travel tam žijí lidé, jejichž genetický řetězec se nachází jen na tomto podivném ostrově. Jsou tedy stejně tak výjimeční, jako tamní podivně tvarované stromy, živočichové, kteří jinde nežijí, strašidelné bílé písky či věčné mlhy u břehů.

Norilsk se nachází za severním polárním kruhem
Nejdepresivnější město světa. Černobyl je oproti němu skoro ráj na zemi

Deprese se zárukou

Kdyby nějaký režisér potřeboval do svého filmu kulisy města vyjadřujícího smrt a zmar, s Norilskem nemůže sáhnout vedle. Město ležící v ruské Sibiři symbolizují tamní obří provozy na zpracování kovů. V nejvyšší kvalitě odtud putují do celého světa palladium, měď, nikl i platina. Daň za toto bohatství je však vysoká. Tamní průmysl proměnil tento region v místo, které ničí zdraví s každým nádechem.

Podle serveru Allthatisinteresting bylo Norilsko označeno za nejznečištěnější místo na světě. Například v roce 2016 zbarvil únik z tamních niklových závodů nedalekou řeku Daldykan v červenou, čímž si získala přízvisko Krvavá řeka. Úmrtnost vyvolaná respiračními chorobami je v tomto jediném městě vyšší než ve zbytku Ruska. Také úmrtnost na rakovinu je tu prý třikrát vyšší, než je na Rusko obvyklé. Obrovské nerostné bohatství je však dostatečně dobrým důvodem pro zhruba 177 tisíc lidí, proč v tak nehostinné oblasti žít.

Není všechno zlato, co se třpytí

Z pořádného nadhledu se na život dívají obyvatelé malého městečka v jižním Peru s názvem La Rinconada. Jedná se totiž o nejvýše položené město s trvalým osídlením na světě. Podle některých zdrojů se nachází ve výšce 5 100 metrů nad mořem, podle jiných ještě o 200 metrů výš; tak či onak se jedná o extrém, který má neblahé účinky na lidské zdraví.

Jak uvádí server Dauntless Jaunter, v této nadmořské výšce se nachází zhruba poloviční množství kyslíku než na hladině moře. To může vést k hypoxémii, tedy stavu, kdy tkáně v těle nemají dostatek kyslíku. Výsledkem může být celá řada problémů jako je tinnitus, bušení srdce, závratě, ztráta chuti k jídlu, bolesti hlavy, problémy se spánkem, zmatenost a další.

A jak dnes vypadá Černobyl? 

Aby toho nebylo málo, dech vyráží i samotný stav města. Hygiena tamním lidem příliš neříká; kanalizace tam proudí přímo středem města, své odpadky obyvatelé pálí a problémem je také vysoká kontaminace rtutí. A jaké jsou důvody na takovém místě vlastně žít? Inu, ten důvod je jediný – nedaleký zlatý důl.