Jaká místa k potápění vás lákají?
Já jsem coby freediver především bazénový potápěč, ale nepohrdnu ani přírodními podmínkami. Cílem málokterého freedivera je trhat rekordy na závodech a v bazénu. Děláme všechno pro to, abychom měli skvělé zážitky pod vodou. Třeba Malta je zajímavá na vraky, kamarádi hledají lokace, kde se potápějí se žraloky, delfíny, čas od času se někomu poštěstí plavat s plejtváky, kosatkami. Tohle člověk zažije jednou. A pak na to vzpomíná celý život.

Jaká vodní zvířata jste potkal vy?
Narazil jsem na malého žraloka a kulohlavce. Také na velké želvy, ty jsou mírumilovné. Když se můžete s delfínem nebo plejtvákem potopit do třiceti metrů bez stresu, běhá vám mráz po zádech. Většinou s vámi komunikují, a přestože jste malý, jste dominantní. Zvířata jsou tak inteligentní, že si s vámi chtějí hrát. Nemyslím tím na kočku s myší. Tyhle zážitky jsou prostě nepřekonatelné, málokterý sportovec je zažije.

A co u nás v republice? Toto léto řada Čechů zůstane kvůli koronaviru raději doma, tak jim dejte tip, kde můžou zažít něco podobného.
Já si oblíbil Miladu, která vznikla nedaleko Ústí nad Labem zatopením zbytkové jámy lomu. Jde o jednu z nejhezčích lokalit vůbec, viditelnost je naprosto unikátní. A díky tomu, že to je chráněná oblast, je to úplně luxusní záležitost, co se týče zvířat. Hladili jsme štiky, sumce, potápíme se běžně na dosah dvaceti kaprů, jsou tam šneci, raci i sladkovodní medúzy. Když jsem ji viděl poprvé, myslel jsem, že jsem si odplivnul. Je malinká. Ale ono se to pořád hýbalo.

Prohlédněte si, jak vypadá jezero Milada: 

Musíme zmínit ještě jedno netradiční místo, kde jste se potápěl. A dokonce tam udělal světový rekord.
Vydržel jsem v salátové míse pod vodou čtyři minuty a tři sekundy. Dal bych i více. Doma běžně trénuji na gauči, kde dokážu vydržet bez dechu třeba až osm minut. Ale tentokrát šlo o recesi, o propagaci freedivingu, byl tam i charitativní podtext. Celá akce se konala v pivovaru. Nikdo ale ať tohle doma sám nezkouší, protože freediving je potenciálně smrtelný sport. Sice si při něm nelámeme kosti, ale můžeme se utopit.

Vy máte rád adrenalin, zálusk prý máte na opravdový rekord, a to v plavání pod ledem. Na Barboře nedaleko Teplic jste v lednu uplaval v rámci tréninku bez neoprenu v ledové vodě skoro sto metrů!
Rekord pod ledem je 80 metrů, ale při tom mém pokusu led nebyl, zima nám ho bohužel nedopřála. Chtěl jsem se o rekord pokusit, ale pak taky přišel koronavirus. Celkově je potápění v ledové vodě bez neoprenu velkou neznámou. Mě výzvy lákají.

Běžně pod vodou uplavu 130 až 140 metrů. Je to vlastně jen o tom, jak dlouho vydržím pod vodou, která má jeden dva stupně. Uvidíme, jak to bude, až poplavu pod ledem.

Říká se, že ten led je hodně stresujícím faktorem, já si to ale nemyslím, dokážu to vytěsnit. Pro mě je nejvíc stresující ta studená voda. Člověk v ní není hned uvolněný v hlavě. Technika pak není ideální jako v bazénu, kde znám každou dlaždičku.

Vy jste s freedivingem začal až ve třiceti. Nebylo to pozdě?
Nebylo. Je několik potápěčů, kteří jsou na vrcholu svých sil ve čtyřiceti, v pětačtyřiceti. V české reprezentaci jsou dva padesátníci. Rusce Natalii Molčanovové, která byla světovou hvězdou, bylo něco přes padesát, když byla ve špičce. Bohužel se před rokem utopila, protože nedodržela všechna bezpečnostní opatření.

Proč jste vlastně začal?
Když jsme jezdili k moři do Chorvatska, snažil jsem se potápět hlouběji a hlouběji. Ve chvíli, kdy jsem si nebyl jistý tím, zda to je dostatečně bezpečné, jsem se rozhodl zaplatit kurz. Předtím jsem se potápěl několik let, zpětně musím říct, že na amatéra docela slušně, ale i relativně nebezpečně. Rizika jsem neznal. Mohl jsem se utopit. Teď už vím, jak na to, dodržuji poctivě všechna bezpečnostní opatření.