O nesnázích jejich náročné a mnohdy husí kůži nahánějící práci se mohli přesvědčit všichni, kteří tento týden spatřili žabí muže, kterak se noří do nevlídných vln Římovské přehrady na Českokrumlovsku.
„V úterý 23. října se konalo v přehradní nádrži Římov součinnostní cvičení potápěčských skupin Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje,“ vysvětluje mluvčí HZS Vendula Matějů.
„Pořádáme jej čtyřikrát do roka. Nyní se jej zúčastnily potápěčské skupiny z Českých Budějovic, Českého Krumlova a Písku.“
Tématem výcviku bylo tentokrát potápění ve ztížených klimatických podmínkách, kdy teplota vzduchu se pohybovala okolo nuly a padal déšť se sněhem.

Muži na šňůře

„Výcvik probíhal se speciálními maskami, které umožňují komunikaci mezi dvěma potápěči nebo potápěčem a lidmi na hladině prostřednictvím bezdrátového přenosu,” říká Jiří Urban, instruktor a vedoucí krumlovské potápěčské skupiny.
„Potápěči cvičili orientaci v terénu a mapování dna pomocí buzoly a označené šňůry navinuté na speciální cívku. Cvičili také záchranu druhého potápěče pomocí vlastní potápěčské výstroje z hloubky více než 20 metrů.“
Potápěči se podívali až na dno Římovské přehrady čili se museli ponořit do hloubky kolem čtyřiceti metrů. Při pozvolném výstupu si zkoušeli sundat i nandat komunikační masku a trénovali také dýchání ze záložního dýchacího přístroje.
Počasí skutečně nebylo na koupání. Revmatika by do vody nevyhnal. „Teplota pod vodou se pohybovala okolo deseti stupňů, takže potápěči museli použít speciální vodotěsné kombinézy,“ potvrzuje Vendula Matějů. Potápěči v nich mají mezi tělem a oblekem ještě vrstvu vzduchu, která brání neúprosnému pronikání chladu.
Čtrnáct metrů pod hladinou viděli potápěči na 4 metry, zato v hloubce 20 metrů by nespatřili ani vánočního kapra, který by jim proplul těsně u obličeje. Teprve až ve 23 metrech opět viděli tak tři metry před sebe.
„Nezbytnou součástí výstroje potápěčů jsou proto vodotěsné svítilny,“ vysvětluje instruktor Jiří Urban.
I přes nevlídné podmínky, lákající spíš ke kamnům a voňavému svařáku, hodnotili účastníci své podzimní personální koupání kladně. Potápěčské skupiny navzájem spolupracovaly, dané úkoly splnily na profesionální úrovni.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. A o potápěčích to platí dvojnásobně. „Naše potápěčské skupiny mají každý rok v průměru tak 15 zásahů,” říká mluvčí hasičů Vendula Matějů. „Jedná se většinou o vyhledávání a vyzvedávání utonulých osob. Hledáme ale také potopené lodě či automobily. Provádíme jejich vyproštění a zamezujeme úniku ropných produktů nebo jiných nebezpečných látek, které mohou způsobit těžkou ekologickou havárii.”
Náročnost práce si všichni uvědomují. „Potápěči se musí proto každý měsíc zúčastňovat zdokonalovacích výcviků,” doplňuje Jiří Urban.

Právo odmítnout

Mezi účastníky cvičení byl také krumlovský potápěč Pavel Vítek. „Z devadesáti procent nevidíte pod hladinou vůbec nic. Musíte si dávat pozor na ostré předměty, třeba na uřezané ocelové konstrukce. Držíte se naváděcí šňůry a využíváte potápěčské komunikace. Pod vodou vám hrozí rozříznutí obleku, uvíznutí nebo intoxikace.“
Psychicky musí být potápěč v naprosté pohodě. „Přesto někdy do vody nevlezete,“ pokračuje krumlovský potápěč. „Když se na splnění úkolu necítíte, protože nejste fit, máte právo odmítnout. Je to lepší, než tam dole potom zkolabovat,“ dodal Pavel Vítek.