Už léta přitom probíhá ostrý spor o to, zda je televize nestranná, jak jí ukládá zákon. Před evropskými volbami po takzvané superdebatě prohlásil Miroslav Kalousek:  „Pokud dnes, v poslední TV debatě před volbami, zastupovaly tři osoby jednu kandidátku, tak to nebylo fér.“

Televize totiž pozvala za koalici Spolu lídry všech jejích složek, tedy Petra Fialu, Markétu Pekarovou Adamovou a Mariana Jurečku. Zaujatost debaty před prezidentskými volbami kritizovali mediální odborníci Martin Charvát a Jan Jirák. Ostatně zaujatost proti Andreji Babišovi byla očividná. (O Českém rozhlase se v tomto ohledu debatuje mnohem méně.)

Ti, kdo se pozastavují nad poplatky, poukazují ještě na jednu věc. Na prvním programu ČT, jedničce, běží ponejvíce ryze komerční pořady, některé z nich televize sama produkuje, jiné přebírá. I u zdařilých a divácky přitažlivých cyklů, jako je StarDance, lze s úspěchem pochybovat o tom, že jde o veřejnou službu. V případě „rodinných komedií“, detektivek a věčného opakování oslavy minulého režimu s názvem Chalupáři je to poměrně jasné.

Česká televize pracuje s ročním rozpočtem značně přesahujícím sedm miliard korun. Rozhlas kolem dvou a půl miliardy. Drtivá většina příjmů pochází právě z koncesionářských poplatků. Reklama je regulována zákonem. Soukromé televizní či rozhlasové stanice si musejí vystačit s výnosy z reklamních vstupů. Čelí drtivé konkurenci sociálních sítí a stále nově se rodících internetových televizí a rádií. Miliardový polštář veřejnoprávního rozhlasu a televize považují za nekalou výhodu.

Zejména proto, že kromě zpravodajství a publicistiky vyrábí ČT na běžícím páse komerční krimiseriály a opakuje normalizační filmy pořád dokola. Rozhlas je zas z velké části vyplněn popovou hudbou středního proudu.


Nahrává se anketa ...

Ředitel ČT Jan Souček naopak argumentuje: „Těch 15 korun představuje 11 procent z dosavadního televizního poplatku, zatímco za 16 let, kdy se poplatek naposledy měnil, se všechny představitelné parametry ve veřejné sféře financování zvýšily v podstatě dvojnásobně. Průměrná mzda v České republice za tu dobu narostla o téměř 90 procent, průměrný starobní důchod se zvýšil o 114 procent a příjmová stránka státního rozpočtu narostla o 104 procent, zatímco poplatek se zvýší teď o 11 procent.“  To jsou reálná čísla, která ukazují, jak ČT dokázala zefektivnit svou práci, přičemž ještě rozšířila vysílání. V podstatě totéž platí i pro rozhlas.

Veřejnoprávní média existují ve všech zemích Evropské unie. Získávají finance různým způsobem. Mnohé jsou placeny přímo ze státního rozpočtu, aniž by vláda ovlivňovala jejich obsah. V USA si mohou diváci a posluchači vybrat pouze z nabídky soukromých vysílatelů.

K čemu je Černá a bílá

Černá a bílá. Speciál věnovaný tématům, která hýbou společností info Zdroj: Deník Černá a bílá. Speciál věnovaný tématům, která hýbou společností

Říká se nám, že nemáme vidět svět černobíle. Tahle rubrika jako by to popírala. Ale ne, pokud dokážeme vidět zároveň černou i bílou, koukáme barevně.

Názor. Každý máme názor. Máme právo na svobodu názoru. Jenže co to je? „Žid není člověk“ je názor. A je ohavný i trestný. „Cikány do plynu“ je názor, ale také za něj můžete skončit v base. Intuitivně chápeme proč, jenže kde je ta svoboda?

Necháme trestněprávní věci stranou, se shora uvedenými tvrzeními nemá cenu polemizovat. Stejně jako s někým, kdo tvrdí, že očkování proti covidu masově zabíjí, nebo že jsme jím čipováni. Nebo s někým, kdo popírá, že Rusko je agresorem a začalo válku proti Ukrajině a že ta má právo na to, aby získala zpět uloupená území.

Pak jsou pře, které závisí na naší povaze, výchově či znalostech: Jestli je Bůh, nebo ne. Jestli je lepší dovolená u moře, nebo na horách. Jestli je lepší přispět na zvířecí útulek, nebo na bezdomovce, jestli je lepší punk, nebo vídeňská filharmonie, jestli je hezčí čáp, nebo ještěrka. Jestli je déšť hnusný, nebo krásný, jestli je potřeba se vyrovnat s kolonialismem i ve středoevropských podmínkách. Jestli Uber, nebo Bolt, Matuška, či Gott. A tak dále.

A pak jsou spory, kde mají dobré argumenty obě strany. Kdy je zbytečné se hádat. Kdy bychom se měli pochopit navzájem a hledat nejlepší řešení. Třicet let už sleduji a píšu názory, myslím, že se v nich trochu vyznám. V rubrice Černá a bílá shrnuji věcně a logicky argumenty obou stran pře pro vás, čtenáře Deníku.

Prosím, napište nám své názory do diskuze pod článkem, nebo nám pošlete postřehy či příběhy na adresu cernabila@denik.cz. Rádi je zveřejníme.