Jak mít rozkvetlý balkon jako z pohádky: základem je dobře zvolený truhlík

O tom, jak bohatě budou kvést a růst letničky, rozhoduje také správně vybraný truhlík. V nabídce zahradnických center najdete celou řadu druhů a typů pěstebních nádob. Mezi cenově nejpříznivější a nejlehčí patří ty plastové.

Nemusí to být přitom jen samozavlažovací. Způsobů, jak rostlinám zajistíte dostatek vláhy, je víc. Do substrátu můžete například přidat látky typu hydrogel, který váže vodu a postupně ji uvolňuje, nebo si pořídíte zálivkový automat s čidly vlhkosti. I přesto se do klasických truhlíků víc hodí nenáročné květiny, kterým nevadí nedostatečná zálivka. Patří mezi ně třeba muškáty, které snesou spíš sucho než stálé přemokření. Můžete zkusit také afrikány, nestařec nebo černuchu.

Na chalupě u lesa. Venkovský styl dodá obydlí nenucenou eleganci

Důležitým kritériem pro výběr truhlíku je jeho velikost. Čím více místa budou mít kořeny v nádobě a čím více zeminy jim dáte k dispozici, tím lépe rostliny porostou. Těžké nádoby jsou sice stabilnější, v úvahu je však třeba vzít nosnost balkonového zábradlí i samotného balkonu či terasy. Jako standard se používají truhlíky délky 40, 50, 60, 80 nebo dokonce 100 cm, šířka bývá mezi 15 a 25 cm. Kdo chce vysazovat rostliny jednoho druhu v jedné řadě, vystačí s truhlíkem užším, pro osázení druhově pestrých nádob ve dvou řadách doporučují zahradníci zvolit truhlík širší než 20 cm.

Při výběru hraje důležitou roli i velikost. Vždy vybírejte nádobu o několik málo centimetrů větší, než si myslíte, že potřebujete. Květině více prostoru jen prospěje a vy ji nebudete muset příliš často přesazovat.

Pokud jde o barvy, nabídka zahrnuje elegantní bílou přes terakotu či hnědou až po pastelové odstíny, jako je třeba hráškově zelená. Lepší je však volit světlejší barvy, aby se rostliny během horkých dnů tolik nepřehřívaly. Oproti přírodním materiálům je plast pro výrobu truhlíků doplněn o UV stabilizátory, které zaručí stálost odstínů i při nepříznivých podmínkách nebo nadměrném slunečním záření. Zajímavý je materiál polystone, který se vyrábí z pryskyřice, kamenné moučky a sklolaminátu a připomíná přírodní kámen. Stále oblíbenější jsou sklolaminát nebo hliníkolaminát, jsou velmi pevné, odolné a zároveň lehké.

Když rozkvete byt. Výběr je důležitý, pokojové květiny musejí potěšit

Nezapomeňte, že klasické truhlíky je třeba vždy vybavit podmiskou pro zachycení vytékající vody, která by jinak mohla způsobit poškození fasády nebo podlahy terasy. V jaké bude výšce, to si určete podle požadavků konkrétní pěstované rostliny. V některých plastových nádobách bývají místa na otvory jen vyznačená. Pokud jich ale do dna neuděláte potřebný počet a na dno truhlíků nedáte pořádnou vrstvu drenážního materiálu, pak v nich rostliny při deštivém počasí utopíte, nebo uschnou, protože slunce v létě truhlík lehce zahřeje na padesát pět stupňů a květiny se mohou rozloučit s kořeny.

Nezapomeňte také na příslušenství. Držáky zajistí dokonalé a bezpečné upevnění na zábradlí – pro širší a delší truhlíky je vhodné použití kovových nebo většího množství plastových.

S knotem, nebo bez něj

Mnohem pohodlnější volbou jsou samozavlažovací truhlíky, které zajistí rostlinám dostatek vody v době vaší nepřítomnosti. Ušetří čas nutný pro zalévání, protože ji stačí doplňovat jen jednou za několik dnů. Květiny či bylinky ji přijímají podle potřeby podobně jako v přírodě. Přirozenější proces zavlažování tak prospívá jejich růstu a snižuje riziko uschnutí vlivem sucha nebo naopak uhnití kvůli příliš vydatnému zavlažování.

Samozavlažovací nádoby se skládají ze dvou částí, v dolní je zásobárna vody, v horní substrát. Podle zkušenosti zahradníků by měl ideální poměr představovat jednu třetinu vody a dvě třetiny substrátu. Bude-li místa pro vodu méně, kupujete si prakticky nádobu, která funguje jako klasický truhlík s podmiskou. Naopak je-li víc místa pro vodu a málo pro substrát, tak budou rostliny strádat nedostatkem živin a prostoru pro růst. Velikost truhlíku a prostoru pro zeminu je tedy zásadní. Na trhu najdete i výrobky, které jsou konstrukčně vyřešeny tak, aby mezi spodní hranou substrátu a maximální hladinou vody v zásobníku byla vzduchová mezera pro volnou cirkulaci vzduchu.

Správně fungující minizahrádka je jako hodinový strojek. Vše musí být promyšlené

Hladinoměr je malý, ale důležitý pomocník, který vyřeší trápení se závlahou rostlin. Je šikovné, když má stupnici a označení minimální zásoby vody. Jedním pohledem zjistíte, kdy je ten správný čas dodat rostlinám zálivku. Což však neznamená plnit zásobník stále až po okraj. Spíš hlídat, aby byl substrát pořád vlhký. Jednoduché pravidlo, jak často vodu dolévat, neexistuje. Záleží na počasí, orientaci na světové strany, typu a velikosti rostliny. V tropickém horku voda v truhlících dlouho nevydrží. Při běžné teplotě 22 až 25 stupňů postačí většině rostlin zálivka jednou za 10 až 14 dní.

Způsoby, kterými se voda dostane k substrátu, existují dva. Každý z nich má své příznivce i zaryté odpůrce. Musíte vyzkoušet, který se vám osvědčí. Knotový systém přivádí vodu z rezervoáru ke kořenům vzlínáním pomocí instalovaných látkových knotů – textilních pruhů. Před zapěstováním je proto třeba umístit knoty do určených otvorů ve vložce. Protáhnete je dnem podle návodu tak, aby visely do spodní nádoby, a v truhlíku je lehce podsypete substrátem. Je také třeba je pravidelně vyměňovat.

Množství vody má být přiměřené počtu nainstalovaných knotů – do truhlíku dlouhého 50 cm a orientovaného na východ či na západ umístíte tři knoty, druhům náročným na zálivku poskytnete pět knotů; stejný počet by jich měly mít truhlíky na jižní straně domu. Bezknotové systémy využívají kuželové otvory, které vedou do zásobníku vody. Rostlina stejně jako v přírodě ucítí její přítomnost a lehce prodlouží kořeny směrem k rezervoáru vody a pomocí truhlíku si sama vezme tolik vody, kolik potřebuje.

Speciální substráty pro samozavlažovací truhlíky lze koupit v zahradnických prodejnách. Měly by být hrubší, aby i po maximálním navlhčení knoty obsahovaly dostatek vzduchu pro kořeny. Při výsadbě nasypte substrát zhruba do poloviny nádoby, na něj rozestavte rostliny a nahrňte zbývající substrát. Nakonec je lehce zalijte. Vyhněte se chybě začátečníků, kteří naplní hned nádrž vodou. Prvních čtrnáct dní zalévejte rostliny jen shora, aby pořádně zakořenily. Teprve pak naplňte rezervoár vodou, ale jen do dvou třetin, abyste kořenům dali prostor pro jejich ideální prodloužení. Zbytek už během několika dalších týdnů příroda zvládne sama.

Za skleník nemusíte dávat statisíce. Lze ho postavit levněji svépomocí

Údržba během letní sezony je jednoduchá, vodu v truhlíku doplňujete na doporučenou hladinu, v předepsaném poměru lze použít i hnojivo. Zhruba dva týdny po zasazení stačí rostlinám živiny, které jsou přimíchány do substrátu při jeho výrobě. Pak začněte s hnojením. První týdny používáte hnojiva pro podporu růstu, tedy s vyšším obsahem dusíku označované jako Start, později je vyměníme za hnojiva typu Plod a květ, které mají více draslíku a fosforu. Tyto dva prvky totiž podporují bohaté kvetení. 

Profesionální zahradníci doporučují hnojit při každé zálivce, pak budou truhlíky plné květů. Až přijdou ke konci léta chladné dny, je dobré nechat zásobu vody v truhlíku na nižší hladině. Pokud pěstujete převislé petúnie, které jsou na přelití substrátu choulostivé, raději nechte zásobárnu vody prázdnou. S příchodem zimy letničky odstraňte, truhlík vyčistěte, případně propláchněte knoty od zeminy a nechte je vyschnout. Trvalky můžete zazimovat v truhlíku se zeminou na suchém místě a na jaře jen substrát prohnojíte. Nádoby skladujte ideálně na tmavém, suchém místě.