Rekonstrukce staršího domu je velké téma posledních let. Lidé, kteří se do ní pouštějí, vstupují na nejistou půdu, protože nevědí, jaká překvapení jim útroby objektu uchystají. Na tuto nejistou výpravu se před třemi lety vypravili i mladí manželé z Olomouce. Výhodou bylo, že v řadovce, která byla postavená před padesáti lety, už nějaký čas žili a důvěrně znali její slabá místa.

Na úplném počátku museli vyřešit dilema, jestli starý dům, který měl nejlepší léta za sebou, vůbec opravovat, nebo si postavit zbrusu nový na „zelené louce“, protože měli k dispozici stavební pozemek. Věděli také, že při případné rekonstrukci budou limitování tvarem řadovky, protože šlo o relativně úzkou stavbu se třemi nadzemními podlažími a sklepem.

Naproti tomu k jejím plusovým bodům připočetli skutečnost, že při srovnání se samostatnými rodinnými domy jsou tyhle stavby energeticky úspornější, což je při neustále stoupajících cenách energií velmi sledovaný parametr.

Když přidali umístění uprostřed zeleně v klidné městské čtvrti hanácké metropole a to, že dům stojí na konci řady, a se sousedy ho proto spojuje jen jedna opěrná zeď, padlo rozhodnutí dát řadovce šanci. Stejný názor měla také architektka Ivana Dombková z ateliéru ID_arch, s níž mladý pár navázal spolupráci hned v počáteční fázi. „Požádali nás o konzultaci a my jsme se také přiklonili k rekonstrukci,“ vzpomíná architektka.

Zbyl jen obvod a schodiště

Aby však architekti mohli splnit sen mladé rodiny o prostorném vzdušném bydlení s dostatkem světla a logickým uspořádáním prostoru, které všem členům rodiny poskytne spoustu úložného místa pro oblečení, hračky nebo sportovní vybavení, nezůstal během rozsáhlé komplexní přestavby doslova kámen na kameni. Projekt se zároveň musel vypořádat i s podmínkou stavebního úřadu, aby dodržel výškové limity okolní výstavby. Všude, kde to bylo možné, nahradil původní malé stísněné pokojíky otevřený prostor.

„Dispozice domu, při respektování nosných stěn, je úplně nová. Vybourali jsme všechno, zbyl jen obvod a betonové schodiště, které bylo součástí statiky celého domu,“ vysvětluje Rostislav Černík, kolega architektky Dombkové.

„Nových zděných příček je méně a jsou jinde. Kladli jsme zároveň důraz na maximální prosvětlení a jednoduché linie, snižovali či odstraňovali parapety, aby došlo ke zvětšení oken, sjednotili jsme nové otvory pro dveře tak, aby byl prostor opticky vyšší a výrazně se otevřela dispozice domu.“ V zadním traktu je nově zbudovaná terasa, dům má novou střechu. Díky přestavbě změnila řadovka i svou vnější podobu, získala vzhled připomínající funkcionalistické vilky.

Z obýváku do bazénu

Centrální místem, kde tráví rodina nejvíc času, se stalo přízemí s velkým otevřeným obytným prostorem kuchyně s jídelnou a relaxační zónou s krbem. Malé děti zde mohou dovádět po libosti, a když se unaví i odpočívat. Půvabným prvkem je masivní dubový rám, který lemuje skleněnou stěnu. Nízký parapet láká k posezení.

Ateliér ID_arch

Architektka Ivana DombkováZdroj: ArchivIvana Dombková (1965) absolvovala Fakultu architektury VUT v Brně, od roku 1992 spolupracuje s Rostislavem Černíkem. Ateliér ID_arch založili v roce 2012. Věnují se architektonickým studiím, stavebním projektům, realizaci staveb a interiérů.

"Aby vznikl tenhle portál, což je nové okno, museli jsme vybourat kus obvodové zdi,“ dodává Rostislav Černík. Televize, kterou majitelé sledují velmi zřídka, je nainstalována na otočném mechanismu, sedačka je umístěna tak, aby měla vazbu spíše na jídelnu a kuchyň. Obytnou zónu posuvné skleněné stěny spojují s velkou terasou. Před sluncem a deštěm je chráněna textilní střechou na dálkové ovládání, proto tento další „pokoj“ mohou malí a velcí obyvatelé domu využívat především ke stolování v maximální možné míře od jara do podzimu.

Přes terasu a po nově zbudovaném venkovním schodišti vede cesta do zahrady, na které relativně dost místa zabírá bazén. „Zadní část zahrady, která je chráněná před pohledy z ulice, byla pro umístění celoročně používaného vyhřívaného bazénu ideální,“ říká Ivana Dombková. Uživatelské pohodlí násobí venkovní sprcha a molo z odolného dřeva.

Přístup na zahradu zprostředkovávaly dříve schody, které rušivě a zbytečně zasahovaly do zahrady, proto je Ivana Dombková nahradila bočním betonovým schodištěm podél gabionové zdi. V suterénu pod terasou se našlo dost místa pro tolik potřebnou dílnu, která je přístupná právě ze zadní zahrady. Protože rodina nijak nelpí na stromcích a květinách, mají pěstěný trávník a stříhaný habrový plot. Před vstupem do domu zeleň reprezentují rostliny v nádobách.

Zatímco zvýšené přízemí je určeno společenskému životu, před ruchem chrání členy rodiny první patro, kde se nachází ložnice rodičů a dva dětské pokoje. Spojovací centrální schodiště zůstalo původní, do betonové konstrukce se během rekonstrukce nezasahovalo. Schodišťové stupně dostaly nové dřevěné obložení a staré smrkové zábradlí nahradilo sklo. Kvůli kontrole bezpečného pohybu dětí rodiče dočasně před schodišťová ramena namontovali bílá vrátka. V prvním patře nechybí prostorná společná koupelna s velkou samostatně stojící vanou, pohodlným sprchovým koutem a umyvadly. Dostatek úložného prostoru i do budoucna, až děti povyrostou, slibuje velká šatna.

Ve druhém patře vzniklo samostatné apartmá, jemuž domácí říkají „hostovský“ byt. Pracovna, ložnice, menší obývák s kuchyní i koupelna většinou nabízejí azyl při návštěvách příbuzných, kteří žijí v zahraničí. Sluneční paprsky jsou vítané, jejich přemíra však především v případě pokojů orientovaných na jih, jako jsou ty v olomoucké řadovce, obtěžuje. Okna v přízemí stíní textilní střecha nad terasou. Nad okny v prvním i druhém patře jsou slunolamy s lamelami fixně natočenými tak, aby mezi jedenáctou hodinou dopolední a druhou odpolední vrhaly dovnitř co největší stín.

Přání investorů, aby vznikl odlehčený prosvětlený interiér, v maximální míře podporuje také volba zařízení, výmalby i povrchů. Dominantní barvou se proto stala bílá v kombinaci s lehce běleným dubem na podlahách a nábytku. „Převažující světlé tóny rozbíjí občasný tmavší kontrast,“ připomíná Rostislav Černík. Dubové jednotné podlahy opticky a pocitově celý prostor zvětšují. Stejný dojem vyvolává skleněné schodišťové zábradlí, které vede z přízemí až do druhého podlaží. Vizuálně nezatěžuje prostor a propouští denní světlo střešními okny až do přízemí. Interiéru svědčí střídmý a jednoduchý nábytek, který byl podle návrhů Ivany Dombkové vyrobený na zakázku.