Starosta Rigy nechal sundat vlajku Běloruska jakožto účastníka hokejového mistrovství a nahradil ji vlajkou opozice. Po únosu mladého odpůrce režimu před zraky celého světa se tomu nelze divit. K takovému činu, kdy je za své názory někdo unesen, zavřen a zřejmě i mučen, je třeba zaujmout jasný postoj. Prezident Mezinárodní hokejové federace Rene Fasel je však zásadně proti.

To by se ještě dalo pochopit, pokud by hájil sportovní stránku věci, ale zároveň čin běloruského režimu odsoudil. Nic takového se však nestalo. Rene Fasel chce žít ve svém prasácky pohodlném světě bez morálních dilemat. Vzácně se v tom podobá jinému Švýcarovi, který posloužil nacistům při inspekci Červeného kříže v Terezíně. Jmenoval se Maurice Rossel.

Martin Vopěnka
je spisovatel a nakladatel

Co mají Rossel a Fasel společného? Rossel stejně jako Fasel byl dobře situovaný Švýcar. V roli inspektora Červeného kříže navštívil v roce 1944 Terezín. A vydal o tom uklidňující zprávu, podle které je v táboře o všechny dobře postaráno a nikomu nehrozí transporty. Jistě že nacističtí správci tábora připravili pro Rossela dokonalé divadlo.

V části tábora vytvořili zdání spokojeného života a vzali inspektora právě tam. Jenomže jaký je to inspektor, který se spokojí s připraveným programem, nesnaží se dopátrat pravdy a místo toho se stane hlásnou troubou utlačovatelů? V roce 1944 proniklo ven již dost zneklidňujících zpráv o tom, jak nacisté řeší židovskou otázku. A každý, kdo chtěl, viděl už na začátku války bezprecedentní odstranění Židů z veřejného života.

Martin Vopěnka
Neklaňme se lékařům

I kdyby Terezín byl „pohostinným“ táborem, sama skutečnost, že v něm byli umístěni lidé včetně žen a dětí jen na základě národnosti, měla stačit k tomu, aby byl inspektor Červeného kříže kritický. Rossel měl neutrální status a osobně nic neriskoval. Svůj život dožil v klidu a pochybení nikdy nepřiznal.

Fasel navštívil v lednu 2021 Bělorusko. Velkolepé přijetí diktátorem Lukašenkem v prezidentském paláci zjevně polichotilo jeho ješitnosti. O tom, že ve stejné chvíli trpí v běloruských věznicích možná tisíce nevinných, často studentů, v otřesných podmínkách, nechtěl slyšet. Přitom informace jistě mohl mít. Jenomže s vědomím něčeho takového by si svou chvilku slávy tolik neužil. A podle jeho současných vyjádření pro něj zřejmě neexistuje žádná hranice. Jistě by se objal i s Kimem, pokud by Severní Korea hrála hokej.

Rossel i Fasel tak mohou směle stát vedle sebe jako příklady fatálního morálního selhání západní elity. Je přece tak pohodlné užívat si blahobytného života. Kdo by se chtěl znepokojovat?

Ministr zahraničí Jakub Kulhánek
Státní pirátství podle Běloruska

Kdo by si chtěl kazit slavnostní oběd představou, že o kousek dál se děje něco ošklivého; že tam někdo umírá, je mučen, nespravedlivě vězněn, že trpí. Pohled na takové chudáky by pánům jako Rossel a Fasel leda pokazil chuť k jídlu. Je to o to smutnější, že oba měli jistou moc.

Zdroj: Deník

Oba mohli dosáhnout, byť nepatrného, pokroku, oba mohli někoho zachránit. Fasel například z pozice své funkce a z pozice zájmu Lukašenka o hokej mohl tlačit na propuštění politických vězňů a dialog s opozicí. Mohl vyslat jasný signál utlačovaným, že nejsou sami.

Že jsou pro něj důležitější, než hostina v paláci. O příležitosti, jakou představovala inspekce Červeného kříže pro Židy vězněné v Terezíně, ani nemluvě.

Současný svět, stejně jako ten minulý, není rajskou zahradou. Nepředstavitelně mnoho lidí v každém okamžiku nepředstavitelně trpí. Ať jsou to Ujgurové v Číně, političtí vězni v Bělorusku nebo ženy na území spravovaných Talibanem v Afghánistánu…

Michael Žantovský
Válka na pětníku

Pokušení pro náš bohatý západní svět je veliké. Když zavřeme oči a upřednostníme své ekonomické zájmy, bude se nám žít ještě snáz a ještě líp. Totéž platí pro poškozování životního prostředí, drancování moří a pralesů. Lhostejnost je proto třeba postavit na pranýř jako vysoce nemorální. Lhostejnost vlivných, kteří mají tu moc něco změnit, je pak třeba postavit na roveň zločinu.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.