Jindy se už ozval. To když mu Baxa vrazil do ruky na náměstí půllitr s pivem: „Na vaši neomezenou svobodu, kterou my tady v Plzni tak nesmírně obdivujeme!“
Pompeo se ošil: „Podívejte, u nás nesmíme pít alkohol na ulici, to by se mi mohlo šeredně vymstít.“
Baxa máchl rukou: „Tady se klidně můžete na ulici ztřískat jako hroch.“
„Tak ať mě aspoň nefotí. Novináři by mi mohli udělat pěknou polízanici.“
Pompeo se zamyslel: „A co děláte, když vás přichytí při něčem nepěkném?“
Baxa se vypjal: „Prostě to zapřeme.“
„To vám závidím, to u nás umí jen Trump.“
„A vidíte, tady to zvládne každý komunální politik.“
Jednání s premiérem Babišem se naopak ministru Pompeovi zamlouvalo. Žádné podlézání, pěkně něco za něco. A jedna nabídka byla vskutku zajímavá. O přestávce premiér jen tak mimochodem řekl: „Podívejte, já nemám na to výběrko žádný vliv. U nás je všechno podle pravidel. Ale možná by se dali Číňani a Rusové z těch Dukovan vyštípat. Ale má to jednu podmínku.“
„Jakou?“
„Já sleduju, jak to vaše KFC má pořád oplétačky s těma vegetariánama. Tady jeden svěřenský fond pěstuje zaručeně bezmasá kuřata. Možná by se dalo zařídit, aby to v KFC brali přednostně.“
Radost z věcného jednání však na zpáteční cestě zkalila manželka Susan: „Jestli mi příště nekoupíš šatky od Cartiéra a botky od Louboutina, abych se nemusela stydět před nějakou středo-evropskou nádherou, je mezi náma konec!“