Rtuť teploměru se usadila na příjemné patnáctce, sluníčko se opřelo do věže kostelíka na návsi a vesnicí se v časném odpoledni rozléhal typický zvuk klepání, vrzání či skřípění, které přerušoval jen štěkot psů. Občané obce nedaleko Veselí nad Lužnicí se vrhli na zahrádky, aby nezaspaly hlásící se jaro.
„Nemám moc času, to víte, mám práci na zahradě,“ nechtěl se nechat rušit místní rodák Lubomír Peták. Přesto se zamyslel nad charakteristikou vesnice, do níž se před několika lety vrátil. „Zlukov je malebná vesnička, která mi nabízí všechno, co potřebuji. Žijí tu příjemní lidé, kteří tvoří dobrou partu a koná se tu řada různých akcí.“

I když o pár domů dál může mít někdo na vesnici a její obyvatele jiný názor, v jednom se s Lubomírem Petákem asi budou muset shodnout; řada pravidelných akcí je totiž skutečně dlouhá: maškarní bály, masopust, babské hody, vítání jara, pálení čarodějnic, stavění máje a mnoho dalších.
„Na vesnici je to lepší, ve městě bych nemohla mít poníka a tady máme ještě psa a kočku,“ má jasno desetiletá Karolína Březinová, která s o tři roky starší Lucií Hrušovou vyrazila „vyvětrat“ malého poníka.

„Obvykle ale jezdím na kole, které jsem teď dostala nové. Pak chodíme ven s tímhle poníkem, ale jinak jsem jenom doma, protože tady není moc zábavy,“ má Lucie kritičtější oko. Jenže jí chybí hlavně stejně staří kamarádi, a takové přání neumí splnit žádná radnice. „Jsou tady jen malinký děti, stejně starého tu mám jen jednoho spolužáka,“ dodává Lucka.
Kolo oběma spolužákům přijde vhod. Většinu roku je jejich totiž jejich dopravním prostředkem do veselské základky. Pouze v zimě ho vyměňují za autobus.

„Jinak se mi tady ale líbí a jinam bych teď nechtěla. Ale až budu velká, tak bych se přestěhovala do jiné vesnici,“ plánuje školačka.
Přestože děti dojíždí za základním vzděláním do Veselí, budova školy tvoří vedle kostela a rybníka dominantu zdejší kruhové návsi již od roku 1904. Nepředstavujte si však opuštěnou a chátrající budovu. Byť se v ní s výukou skončilo již v roce 1977, bez dětí není. Kromě obecního úřadu v ní totiž sídlí mateřská škola. „Školáků tu máme tak do patnácti, malých dětí do školky kolem deseti. Navštěvují ji i dětí z Řípce, Valu, Hamru a Drahova“ upřesňuje starosta Zdeněk Zeman.

Po podzimních volbách ve funkci starosty vystřídal Václava Tůmu. Po dlouhých dvaceti letech si tak občané vesnice museli začít zvykat na nového muže radnice. Hlavním předsevzetím Zdeňka Zemana, jinak zaměstnance Madety, je vybudovat po obci novou kanalizaci a konečně vyměnit více než třicet let staré rozvody. „Musíme to zvládnout, je ale jasné, že s dvouapůlmilionovým rozpočtem budeme pracovat po částech,“ plánuje starosta.
Předmětem budoucích úvah zůstává také čistírna odpadních vod. Zemanovi je však jasné, že pro vesnici by to bylo příšliš velké sousto.
Zlukov, který jako jeden z mála samostatných obcí okresu nemá k sobě další osady, přesto vykazuje pozitiva: podle starosty obec nevymírá, ale počet jejích obyvatel mírně stoupá. Do stavu přibylo asi sedm nových domů a další tři čekají na kolaudaci. A územní plán dovoluje další rozvoj.
V současné době se vedení obce u občanů přihlásí s brigádou, aby se i oni zapojili do čistoty místa, kde žijí. Členové zastupitelstva ji mají dokonce povinnou.

„Připadá mi normální, že se lidé podílejí na úklidu. Asi nikdo nechce mít před domem nepořádek, který už jako není jeho, ale obce,“ říká mladá žena, která si nepřála jmenovat.

Na slovíčko se starostou. Jsem zlukovským rodákem, ale dvacet let jsem bydlel ve Veselí nad Lužnicí. Do Zlukova jsem se přestěhoval před dvěma lety. Ve městě jsem bydlel v paneláku, a protože tady jsem zdědil dům, byla volba jednoznačná.
Náš Zlukov je takovou charakteristickou jihočeskou vesnicí, která má kruhovou náves s rybníkem a kapličkou. Hlavně ale tady cítím soudržnost lidí, kteří dokáží žít pospolu, což se ve městě nevidí. Tam je každý zavřený za svými dveřmi a nikdo se s nikým nebaví. Tady se ale obyvatelé umějí dát dohromady a připravit si společné akce. Když jsem se nastěhoval, domluvil jsem se se svým předchůdcem, že budu kandidovat do zastupitelstva. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se najednou stal starostou. Velice mě to zaskočilo, především to, že jsem od voličů dostal největší počet hlasů. Určitě by nebylo férové, abych odstoupil do pozadí, tak jsem se funkce ujal a teď se snažím, aby to bylo ku prospěchu všech.
Kulturní život. Seznam pravidelných akcí, při kterých se lidé z vesnice společně scházejí, je dlouhý. Figurují v něm například maškarní bál, masopust, babské hody, vítání jara, pálení čarodějnic, stavění májky, vánoční setkání s důchodci, nebo štědrovečerní zpívání v kapli.
Místní spolky. Seznam pravidelných akcí, při kterých se lidé z vesnice společně scházejí, je dlouhý. Figurují v něm například maškarní bál, masopust, babské hody, vítání jara, pálení čarodějnic, stavění májky, vánoční setkání s důchodci, nebo štědrovečerní zpívání v kapli.