Občané malé obce na Veselsku si konečně mohou oddechnout. Zhruba tři stovky sudů s obsahem izokyanátů, které do bývalého objektu pražské Sempry v Žíšově navezla v roce 1994 firma Adolfa Gorského, nyní odvezla soukromá firma i likvidaci.
„Likvidaci zaplatí na základě dobré vůle ze svého. Vyjde na miliony korun,“ potvrdila mluvčí České inspekce životního prostředí Ivana Awwadová. Stát tak do likvidace nemusí vložit ani korunu.

Před několika měsíci, kdy se Táborský deník k 15 let staré kauze vrátil, už občané Žíšova nevěřili, že se někdy nebezpečných sudů jejich obec zbaví. Teď jsou rádi, že se tak konečně stalo.
„Je výborný, že se to pohnulo a že se sudů nekdo chopil. Nebylo to zrovna hezké místo,“ hodnotí krok soukromé firmy občan Žíšova Vladimír Pravda.
Pozemky, na nichž byl odpad uskladněn, koupila jihočeská firma letos v květnu. „Došlo však pouze k převodu pozemků, nikoli odpadů, ty jsou stále ve vlastnictví společnosti Euro–Izol v likvidaci,“ dodala Awwadová. Zmíněnou firmu vlastnil německý podnikatel Adolf Gorski.

V těchto dnech firma, která nechce být se sudy spojována, dokončuje jejich odvoz. Fyzickou likvidaci obsahu převezme odborná firma ASA.
„Konečně jsme se zbavili velké starosti. Jsme moc rádi, dopadlo to nejlépe jak mohlo. Oceňuji, že někdo měl odvahu se toho chopit. Navíc tak, že obec to nestojí ani korunu a že ani nemusíme mít starost, jak na to získat peníze od státu,“ neskrývá potěšení starosta obce Dušan Hudlík.
Starosta již v minulosti varoval před nebezpečím, které z prorezavělých sudů hrozí. „Kdyby se látky dostaly do spodních vod, směřovaly by do oblasti Třeboňské pánve. Mohlo by tak dojít k ohrození pitné vody z Bukovska. To už by mělo zajímat víc lidí,“ upozorňoval Hudlík. Jeho slova však visela ve vzduchu další rok.

Až nyní se podařilo objekt prodat. Podle Awwadové má nový majitel se získaným prostorem nový podnikatelský záměr. „Nechce však být medializován, proto nemohu říct nic bližšího,“ říká mluvčí českobudějovické inspekce.

Patnáctiletka se sudy

Chemikálie se do objektu Sempry dostaly v roce 1994. Podle německého podnikatele Adolfa Gorského, který si místo pronajal, šlo o materiál pro výrobu polyuretanu. Tu však nerozběhl a následně se ukázalo, že jde o závadné látky. Byla mu uložena osmimilionová pokuta, proti níž se odvolal. Ministerstvo mu vyhovělo a pokutu snížilo na jeden milion. Nato Gorski záhadně zmizel a ke svému majetku se již přestal hlásit.

Pokuta proto zůstala jen na papíře. Inspekce životního prostředí pak s případem oslovila tehdejší Okresní úřadu v Táboře. „Podali jsme k němu návrh na výkon rozhodnutí, jenže úřad ho neakceptoval,“ uvádí se k historii kauzy v materiálu inspekce.

Tehdejší šéf okresního referátu životního prostředí se pochopitelně takovému úkolu bránil. Nechápal, proč by likvidaci měl zajistit právě okresní úřad. „Na případu se podepsala liknavost jak ministerstva, tak budějovického inspektorátu. Ten neoprávněně celou kauzu předal nám. Od začátku tvrdím, že se jedná o nezodpovědné počínání Sempry, která uskladnění umožnila v neodpovídajících prostorech. Navíc v případě, kdy je znám majitel, bychom manipulovali s cizím majetkem, za což by nás Gorski mohl žalovat,“ řekl v roce 2001 Jan Jelšík.

Postupně tak docházelo k další devastaci prostředí i plechových sudů a již ve stejném roce měli inspektoři co do činění s havarijním stavem. Látky začaly ze sudů unikat. Na táborské státní zastupitelství proto putovalo trestní oznámení pro trestný čin ohrožování a poškozování životního prostředí. Policie ho po několika měsících odložila.

Jako vůbec první ministr životního prostředí se do Žíšova vypravil Miloš Kužvart, a to v září roku 1999. Povinnost o odstranění havarijní situace viděl dle zákona o vodách na straně okresních úřadů. „To je však určitý paradox, neboť ten nemá peníze na krytí podobných záležitostí. Nelze zneužívat rozpočtové ani mimorozpočtové zdroje – i já bych se musel stydět, kdybych na tuto záležitost, jejíž původce je nedohledatelný, využil peníze ze státního rozpočtu. Budeme dál jednat s nemeckou stranou, protože není možné, aby se toto dělo beztrestně,“ sliboval tehdy v Žíšově. Podle Jelšíka však nereagoval žádným opatřením.

K odpovědnosti státu volala i Sempra, která z finančních důvodů zastavila i vydanou exekuci na sudy. Slibovala dokonce, že prostor vyklidí sama, leč k jeho splnění nikdy nedošlo. Argumentem opět byly peníze. „Kdybychom tuto situaci způsobili my, tak se s námi nikdo nebaví a museli bychom sudy zlikvidovat. Ale takto? Stát, přesněji ministerstvo životního prostředí a potažmo okresní úřad se ve věci neangažují, a to ani finančně,“ řekl Deníku v roce 2002 ředitel Sempry Milan Šmíd.
Odpovědnost v první řadě viděl u Gorského a pak u státu.

Jenže Gorského nenašel ani Interpol a případ pak na několik let utichl. Až do roku 2006, kdy pražský soud jeho společnost Euro–Izol zrušil a odsoudil k likvidaci.
Kdyby se likvidace nebezpečných látek nyní nechopila soukromá firma, musel by se podle loňského vyjádření mluvčího ministerstva ŽP Jakuba Kašpara odstranění sudů a sanace prostředí ujmout kraj.