Ivana K. má za smrt svého dítěte odsedět 18 let. Rozsudek ještě není pravomocný a obhájce si ponechal lhůtu na odvolání. "Omlouvám se svým dětem, že jsem je na dlouhá léta připravila o matku. Omlouvám se i svým rodičům a všem, které jsem tolik zklamala. Žádná omluva pro mně neplatí, nic nemůže můj čin ospravedlnit a nechci ho ani omlouvat, protože je neomluvitelný. Jsem si jistá, že bych byla dobrou matkou i tamtomu miminku. Ublížila jsem vlastnímu dítěti a nejsem ani schopná pochopit, proč jsem to udělala. Pořád nad tím přemýšlím. Byla jsem v těžké situaci a jsem připravená nést svůj trest, i když ten největší mě již potkal," řekla dnes Ivana K. u soudu v táborské soudní síni.

V ruce svírá kapesníky a obrázek kytice s věnováním: Myslíme na tebe, Radka a Dáša. Ivana K. zatím myslela na své děti. Osmnáct let je nemá vidět vyrůstat. Takový trest zazněl za vraždu, jíž spáchala na svém třetím, sotva narozeném dítěti.

Do života nelítostně zasáhla i otci zavražděného miminka Patriku V. „Tohle změní život od základu, hrozně. Zatím neuvažuju o styku syna s matkou, chci, aby to pro něj bylo co nejjednodušší. Nemyslím, že by bylo vhodné, aby jednou za měsíc viděl svoji matku za mřížemi," vyjádřil se pro média muž, jenž má s Ivanou syna a vychovával i její dceru z předchozího vztahu. O tu se nyní stará její biologický otec.
„Bylo to pro mne jedno z nejtěžších rozhodování. Vždy se snažíme přijít na to, proč se tak dotyčný choval, ale tady jsme to nebyli schopní pochopit," přiznal předseda krajského senátu Petr Černý.

Ivana totiž své dítě brala jako cizí věc, které je třeba se zbavit. Holčičce letos v únoru po utajeném těhotenství nedala právo na život. Nejdříve ji uložila do lednice, pak do kýblu a zalila vodou. Naštěstí podle znalce příliš netrpěla. Tři měsíce tělo uchovávala na balkoně a ve sklepě. Další info ve čtvrtečním tištěném vydání. 

Nechtěná miminka nemusejí umírat

Ivana K. z Blatné je inteligentní žena, která si za jméno píše titul Dis., takže o existenci babyboxů či adopci pro nechtěná novorozeňata musela vědět. Ona ale své holčičce život nemilosrdně vzala. Naštěstí znalec Václav Šnorek vysvětlil, že dítě v tomto věku si svou bezvýchodnou situaci neuvědomuje. O život tedy pár desítek vteřin bojovala instinktivně a neprožívala panické pocity, které provází uvědomění si smrti.

Její matka jí mohla připravit lepší budoucnost, kdyby dojela z Blatné do Strakonic, kde je babybox. Nebo v nemocnici porodila a dítě poskytla k adopci. A navíc by získala čas, kdy si všechno mohla lépe promyslet. „Jsem si jistá, že bych zvládla i třetí dítě," připouští Ivana K. s odstupem času.

Nechtěná miminka mohou ženy do schránek odkládat deset let. Za tu dobu zachránily 130 dětí. První jejich zakladatel Ludvík Hess otevřel symbolicky na Den dětí roku 2005 v Praze Hloubětíně. Svůj babybox má od února 2013 také Tábor, a to na budově G centra. Zatím nebyl využitý. V republice jich už funguje 67 a 68. Ludvík Hess otevře v prosinci v Břeclavi.

Všechny okresy ale ještě záchrannými boxy vybavit nestihl. „Schází mi ještě asi patnáct okresů," spočítal.

V Jihočeském kraji jsou ze sedmi schránek tři zachránění novorozenci, z toho jedno právě ve Strakonicích, do nichž se mohla Ivana s dítětem vydat. Po Karlovarském kraji jsou Jihočeský a Liberecký druhými kraji s nejnižším počtem odložených dětí. Nejvíc jich vykazuje Praha.

Miminka z boxů, ale i jejich matky, dostávají přece jen ještě jednu šanci: vrátit se do své biologické rodiny. I to je totiž možné. „Nyní se mi dvě ženy ozvaly, že by chtěly svoje dítě vrátit. Za deset let jsme jich ale vrátili jen sedm, je to jen zlomek," potvrdil Ludvík Hess, který za nechtěním a odložením miminka vidí časté neshody v rodině a především chudobu rodičky.

„Sociální důvody a absolutní chudoba, to jsou nejčastější příčiny odložení dítěte. Pak možná i morální, kdy žena dítě nemá ráda."

Pětatřicetiletá Ivana se již na začátku svého těhotenství rozhodla, že o dítěti neřekne ani vlastní matce a že se ho bude chtít zbavit. Poskytnutí dítěte k adopci ji nenapadlo.

„To je asi nejčastější způsob, který ženy využívají. Pak je sice možný i utajený porod, kdy bychom o něm ani neměli mít žádný záznam. Trochu se ho obáváme, protože není právně dořešený a je s ním velmi málo zkušeností," říká primář porodnice z táborské nemocnice Jiří Holub, který i před babyboxy upřednostňuje porod v nemocnici a následnou adopci. Za rok takto v Táboře porodí dvě až tři ženy. „Někdy se ale stane, že si to nakonec rozmyslí," dodal primář porodnice.

Čtetě také:

Svou čerstvě narozenou dceru utopila v kbelíku s vodou

Proč muselo dítě zemřít? To nechápou

Soud chce vědět, jak moc dítě trpělo