Od Krištofa Karla Přehořského svob. pána z Kvasejovic, přišel zámek roku 1678 do vlastnictví hraběcí rodiny z Kűenburgu, skutečný cís. komoří a kanovník solnohradecký, později arcibiskup pražský. V osmém článku kupní smlouvy psáno, že vše, co při tomto panství na domovních mobiliích a svršcích se nalézá, připadá kupujícímu a záleží na jeho dobré vůli, pakliže z toho prodávajícímu něco zanechá.

Za nových majitelů došlo k přestavbě zámku v tu podobu, která se až na některé menší změny podnes zachovala. Stavba v barokovém slohu provedená nevykazuje zvláštních ozdob. Nad vchodem do bývalé kaple spatřuje se arcibiskupský znak štukovým dílem provedený. Pod věžičkou nad západním křídlem zámku byly sluneční hodiny a letopočet 1735.

Prve než bylo k přestavbě přikročeno, jednalo se o to, aby odstraněn byl dosavadní malý pivovar v zámku, který již Přehořovský zamýšlel jinde umístiti. Jak se v listině praví, byl starý pivovárek v zámku velmi těsný a ohněm nebezpečný pro zámek, dvůr, kostel i městečko, také nebylo dosti místa pro sladovnu a jiné potřeby.

Návrh na nový pivovar podal r. 1682 italský stavitel Giacomo de Maggi a projektoval jej vedle zámku v místech, kde stojí dnes dům č. 20 a děkanství. Zamýšlel udělati chodbu ze zámku do kostela.

Stavěli Italové

Poněvadž větší stavby prováděli většinou Italové, čili Vlaši, značilo tehdy slovo „Vlach“ stavitele a zedníka vůbec, byť Italem nebyl. Přehořovskému stavěl Vlach Jan Mocznik, který pocházel snad z Gorice, kde se to jméno objevuje. Vdova po něm Salomina Vlaška měla roku 1678 značnou pohledávku 50 kop za vrchností a dostala za to domek pod hradem.

Roku 1684 prováděl tu stavby Ital Pietro de Maggi. Na primitivní kresbě Vožice z r. 1729 je jižní fronta zámku stejné výše s křídlem západním a podle zbytku věže bude to asi nejstarší původní část zámku. Po smrti Ferdinandově r. 1731 připadl zámek synovci Maxmilianu Josefovi a po něm synovi Františku Josefovi.
Ze dne 28. května 1734 máme zprávu, že Ludvík Horka má provést úplnou truhlářskou práci ve vožickém zámku, který má býti znovuzřízen, a sice: dvéře, futra z dubového dřeva, okenní rámy v nových pokojích. Vyhotovení dveří smluveno po 7 zl., okna po l zl. 30 kr. Dne 28. října 1734 uzavřena byla mezi Frant. Josefem hr. z Küenburgu a Janem Hellmerem smlouva, že provede veškerou práci truhlářskou ve vožickém zámku. Všecky dvéře z nejlepšího dubového dřeva dle vzoru pražského mistra, okna, lambrie (obklady stěn) v komnatách I. poschodí. Za každé dvéře 14 zl., za dvojité okno 9 zl., za jednoduché 2 zl. 15 kr., za loket lambrií 1zl. 15 kr.Výplata díti se bude z vožické stavební pokladny.

Za válečného nebezpečí roku 1741 odeslány byly 27. října ze zámku vožického hr. Frant. Josefem do Prahy tyto věci: 4 bedny s obrazy, 2 bedny s nádobím a koberci, 1 bedna se zrcadly, rámy a obrazy, 1 bedna se stříbrnými věcmi z kaple, kalich a jiné předměty, pak bílé prádlo. Vypravil to Jakub Frant. Scheichl, vrchní.

V r. 1750 konal pokrývačskou práci na zámku Josef Seppl a placeno mu za 12 dní po 27 kr. V sedmileté válce (1756 - 63) umístěn byl v zámku c. k. vojenský polní špitál. R. 1758 inspektor špitálu Johann von Teutzl uzavřel s řezníkem Pavlem Janem Hekenem smlouvu na dodávku masa. Heken počítal libru hovězího za 5 kr. 3 den, telecího za 4 kr. 3 den. Velitelem nemocnice r. 1759 byl nadporučík Franz von Plechner, ředitelem Frant. Arbes, lékárníkem Karel Lehner, štábním chirurgem byl Josef Olivarez. R. 1760 byl velitelem nemocnice nejvyšší strážmistr von Wippekind, jehož dcera Alžběta provdána byla za majora husarského pluku Hadikova, Josefa rytíře Žižky z Trocnova. Narodil se jim, zde ve vožickém kostele pokřtěn 25. srpna 1760, syn František, jemuž byl kmotrem císař František. Ranění a nemocní důstojníci rakouští léčili se v blízkých lázních elbančických.
(Pokračování za týden)

Richard Hrdlička