Autor čerstvé publikace Václav Jelínek zmapoval její historii, již začala v budově původní radnice na náměstí. Než se usadila v kulturním domě, často musela ustoupit rozvoji města a potřebám obyvatel.

Přečkala těžké časy obou světových válek, zlikvidovat se jí málem podařilo až v 60. letech. Václav Jelínek vysvětluje, že nač byla krátká válka, strach, hlad a bída, stačila jedna "soudružka". „V roce 1961 skončili činnost dlouholetí správci knihovny a nastoupila nová paní vedoucí, která měla „zajistit výchovu mladého člověka“, nicméně nezajistila nic a knihovna šla málem do kytiček. Pak už to lidem na národním výboru nedalo a knihovnu v polovině 60. let přestěhovali a přijali nové knihovnice. Naštěstí se knihovna znovu nastartovala,“ přibližuje Václav Jelínek okolnosti doby „socialistického rozkvětu.“

Také si přečtěte: Veselí oceňovalo 

Dnes má vedoucí knihovnice Eva Různarová v regálech na 19 tisíc svazků a v seznamech přes 700 čtenářů, pro něž stále připravuje novinky. „Letos bychom chtěli požádat o grant na pořízení audio knih. Pokud bychom podporu získali, v příštím roce je začneme nabízet. Plánujeme také, že pořídíme deskové hry, které by si čtenáři mohli půjčovat i domů,“ představila knihovnice nejbližší plány.

Podle starosty města Ladislava Sýkory je ale nejdůležitější, aby lidé zůstali knihovně věrní a nepřestali číst. „Knihovně přeju, aby jí nejen neubývali, ale pokud možno i přibývali noví čtenáři různého věku. Aby se pro ně stala příjemným a důležitým místem a nabídla jim přesně to, co dnes lidi oslovuje. Hlavně ať se čte, když lidé nečtou, kultura společnosti klesá,“ vyzývá občany.

Čtěte také: Stát do Veselí nahnal auta

Příkladem v tomto směru je seniorka Věra Hrušková z Veselí. Ačkoli má doma knih spousty, veřejná knihovna je jejím celoživotním partnerem. Ze žánrů si nevybírá pouze detektivky a sci-fi. „Chodím do knihovny šedesát let, už ani nevím, jak to začalo, ale u nás doma jsem četli, rodiče měli hodně knih, tak jsem k nim měla vztah. Bohužel, moje děti ani vnoučata už nečtou, o knížky nemají zájem,“ vystihla současnou realitu, i když nejčernější obavy z počátku 90. let, že tištěná kniha zanikne, se nenaplnily a tištěná kniha o svou oblibu úplně nepřišla.

Z historie veselské knihovny:

Jako v jiných městech republiky, i ve Veselí nad Lužnicí se o vznik půjčovny knih zasloužil Čtenářský spolek, jenž ve městě dvou řek vznikl v roce 1885 a již o rok později zřídil spolkovou knihovnu. Start veřejné knihovny se datuje do roku 1887.

První knihovně poskytla prostor historická radnice, z níž dnes zůstal jen přední štít. Jako první tu knihy půjčoval František Malecha. Když po 12 letech končil, předal svému nástupci 322 knih.

Mohlo by vás zajímat: Chtějí nový domov pro seniory

Z radnice se regály se čtivem přestěhovaly do sborovny obecné školy, která rovněž působila na náměstí. Dokázala přežít bídu a útrapy první světové války a se svobodou a vznikem republiky se lidem zase naplno vrátila chuť číst. Chodu knihovny se ujala učitelka Eliška Mauserová.

Během druhé světové války, kdy knihovna našla sídlo v bývalé hasičské schráni, si 155 čtenářů vybíralo z 2232 svazků.

Můžete si přečíst: Nová odpočinková zóna

Po válce se knihovna usadila v budově ředitelství zdejšího mlýna a z rozhodnutí národního výboru se spojila s menší kolegyní z Mezimostí. Tím vznikl fond s 5000 knihami.

Radikální změnu i ve veselské knihovně způsobil nástup komunistické strany k moci v roce 1948. Začalo kádrování knihovníků i přísná kontrola všech zápisů, pořizovaly se jen „nezávadné“ knihy, jejichž seznam podléhal kontrole. Stovky výtisků „závadné“ beletrie nebo cizojazyčných titulů skončily ve sběrnách papíru. Místo nich se nakoupily Sebrané spisy Stalinovy, předplatily deník Pravda, týdeník Ogoňok a dvouměsíčník Sovětská ženština.

V roce 1950 se knihovna opět stěhuje, tentokrát do uvolněného krámku Jana Trnky. Poprvé vedoucí knihovny vyhlásil "socialistický závazek". O rok později se veselská městská knihovna stala okrskovou, k níž se připojily půjčovny ze Zlukova, Řípce, Žíšova a Horusic. Hlavním cílem je „zvýšení propagace sovětské knihy“ a počtu stálých čtenářů o 50 procent.

Můžete si ještě přečíst: Zaskočený starosta

V dubnu 1959 nastalo další stěhování, krámek pana Trnky nahradil krámek Františka Filípka v Leninově (Budějovické) ulici.

Když se v roce 1960 měnilo uspořádání okresů, přešla veselská knihovna pod okresní v Táboře. Pod „soudružským“ vedením několik let stagnovala a i informací je dle zjištění Václava Jelínka poskrovnu. Změnu přinesl rok 1967, kdy se městské knihovny přeměnily na střediskové a v okolních vesnicích vznikaly další malé knihovničky.

Ze zápisů je zřejmé, že v normalizační době 70. let knihovna sídlí v bývalém řeznictví na náměstí Míru (TGM) a v roce 1979 v prvním patře současné radnice.


Mohlo by vás zajímat: Dítě Ludmily Lavičkové

V roce 1984 knihovníci napočítali 28 183 svazků a 1037 čtenářů.
Po roce 1989 z knihovny pozvolna mizí ideologický duch i tendenční čtivo a přišlo další velké stěhování. Novým sídlem se stalo II. poschodí Sdruženého klubu pracujících ROH, později přejmenovaného na kulturní dům, kde sídlí dodnes. Skutečnost schodů bez výtahů si ale vyžádala ztrátu stovky starších čtenářů.

Loni se knihovna dočkala částečné rekonstrukce prostoru, čímž vzniklo i místo pro pořádání besed a autorských čtení. Do jubilejního roku 2017 dovedly její vedoucí Eva Různarová a knihovnice Yvetta Kozlová a Martina Vojtová.