Už tento víkend může Pavel Eybert vědět, kdo ho v Senátu vystřídá

Pavel Eybert patří do trojice senátorů, kteří v horní komoře parlamentu zasedají od jejího vzniku v roce 1996. Po dvaceti letech už svůj post obhajovat nebude, rozhodl se, že svou kariéru senátora za 13. volební obvod letos ukončí.

Nebude se vám po Senátu stýskat?
Řekl bych, že v tuto chvíli ne, byť nevím, co to udělá s odstupem času. Takže chvíli se mi určitě stýskat nebude, bylo to dost práce a já si od ní rád odpočinu.

Vybavuje se vám okamžik a okolnosti, kdy jste se takto rozhodl?
Takto jsem se rozhodl už před šesti lety, protože jsem si říkal, že dvacet v Senátu je úplné maximum, co je v něm možné vydržet. Já jsem v něm i taková fosilie, protože z původní sestavy jedenaosmdesáti senátorů jsme tam teď jen tři: pan Štěch, Přemysl Sobotka a já. S Přemkem jsme se rozhodli, že dál už kandidovat nechceme.

Pokud byste těch dvacet let hodnotil, co by vyšlo?
Že to byla obrovská škola. Skutečně, člověk si připadal, jako když chodí do školy, protože se musel stále učit nové věci a kolikrát i z oboru, jenž je mu poměrně vzdálený.

Ani chybět vám nic nebude?
Samozřejmě mi budou chybět všichni kolegové, na které budu velice rád vzpomínat a doufám, že oni na mě taky. Věřím, že se přece jen čas od času potkáme, abychom zavzpomínali na léta strávená v Senátu.

Ztrácíte politický vliv, ten vám chybět nebude?
Ne, já jsem nikdy necítil, že bych měl nějaký vliv. Sice jsem se snažil některé věci prosazovat, ať již z hlediska zákonů nebo dopravy v jižních a ve středních Čechách, nicméně senátor nemá žádný exekutivní vliv.

Sice do politického důchodu ještě neodcházíte a dál zůstáváte starostou Chýnova a předsedou Sdružení pro výstavbu D3, přesto opuštěním Senátu získáte volný čas. Už víte, čím ho vyplníte?
Těžko říct, že získám nějaký čas. Když jsem před dvaceti lety v Senátu začínal, tak spolu s ním zastávat pozici starosty bylo poměrně časově zvládnutelné, ale tím, jak obrovsky přibyla rozsáhlá administrace a byrokracie řízení obcí, tak časový výkon se neustále zvyšoval. Dvě zaměstnání už pro mne nebyla na sto procent únosná a dělat je jen tak, se mi nechtělo.

Užil jste si v Senátu alespoň někdy legraci?
Určitě, vzpomínám si na celou řadu výroků pana senátora Kubery, který rozšafně hovoří k různým tématům a řekne i věci k zasmání. Například i můj kolega a velice dobrý kamarád Jaroslav Mitlener, když jsme probírali zákon o ochraně mořských živočichů, si o lachtanech a tuleních nastudoval takové podrobnosti, že nás tím velmi pobavil. Takže se našly velice příjemné chvilky.

Už jste se v Senátu rozloučil?
To se teprve chystám, s Přemkem Sobotkou to máme v plánu před naší poslední schůzí Senátu, která bude 18. a 19. října. Na té ještě budeme platnými senátory, protože mandáty nám končí až po 20. říjnu.

Na co se pak nejvíc těšíte?
Jsem nesmírně rád, že jsem se zbavil zdravotních problémů, protože mám za sebou operaci páteře a teprve teď se mi po pěti měsících ulevilo a cítím se jako znovuzrozený. Toho si teď chci užít.